Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Flash the Readies - In Belvedere

Flash the ReadiesIn Belvedere

Jirka D.3.6.2013
Zdroj: CD, 4-panelový digipak
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Floydovsky pojatá a velmi silná nahrávka, u níž není problém prosedět odpoledne a nevšimnout si, že za okny už je noc.

Objevit v záplavě dnešní muziky něco zajímavého je vždycky příjemné a když se k tomu přidá snad ne úplně falešné štěstí národního čehosi v případě české kapely, je pocit spokojenosti na místě dvojnásob. Trojice Flash the Readies z Olomouce patří přesně do této kategorie, respektive tím zajímavým je aktuální nahrávka „In Belvedere“, vydaná v březnu letošního roku.

 

Někde v záhlaví recenze jsem vymezil žánrové mantinely někde na mezi soft a art rockem, takže spěchat dneska nebudeme, černé oblečení necháme ve skříni a zavzpomínáme na odkaz Pink Floyd Watrsovsko-Gilmourovské éry, protože inspirační pramen prýští právě tam. Odkaz Floydů je cítit z celkové nálady desky, stejně jako z jednotlivých pasáží, kytarových sól, přístupu ke kompozici i aranžím a rovnou dodávám, že s tím nemám absolutně žádný problém. Nevidím nic špatného na přiznané úctě ke kapele, která formovala nejen dějiny světového art rocku, ale i hudební cítění členů FtR, minimálně pak kytaristy / zpěváka Tomáše.

 

„In Belveder“ je koncepční nahrávka svázaná příběhem, jehož podstata je naznačena v doprovodném rozhovoru a rovněž v bookletu CDčka, byť „jen“ formou němého komiksu, který zanechává hluboké dojmy, ale na otázky neodpovídá. Proč taky. Pro mě slušným překvapením je především to, že deska s hrací délkou krátce přes jednu hodinu funguje a je poslouchatelná s přirozeným zaujetím. A nejen to, příběh je zasazen do rámce mluveného slova a celá koncepce je tak dovedena do soudržného a barevného celku, u nějž se čas stává irelevantní veličinou. Dlouho jsem se nesetkal s tím, že bych trávil hodinku poslechem a zaujetí nahrávkou by se stále drželo na tak vysoké úrovni.

 

Na albu je skvěle pracováno s atmosférou, pasáže rychlejší nastupují v opodstatněných místech, která logicky završují předchozí volnější části, emoční hloubka je zdůrazněna vokální hravostí a pestrou paletou kytarových efektů, takže shrnující slova jsou jasná – dynamika, pestrost přirozená a upřímná. Muzika zcela nenásilně mění nálady a tempa, proplouvá údolím melancholie stejně lehce, jako následně stoupá s plným sebevědomím ve vlastní síly směrem vzhůru ke slunci. Víc než co jiného z poslední doby mi deska připomíná živoucí organismus, plný proměn, citlivě vystavěných zvratů a překvapení.

 

 

Velmi slušně dopadl i zvuk alba (pro někoho možná překvapivě), ač nahraný ve studiu, ve finále dotvořený v domácích podmínkách. Chybí mu sice jiskra drahých produkcí, šťavnatost sedmdesátkových desek, je lehce zastřený a jakoby skromný ve svém výrazu, přesto se poslouchá velmi slušně a dobrý standard mu upřít nelze. Celkový dojem z alba je proto silný a jsem tomu rád.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Milan "Bhut" Snopek / 16.9.13 16:19

Nejdiskutovanější album tohoto roku? Asi ano. Nehodlám nikomu rvát do úst má slova o tom, jak se na jejich současný vývoj dívám já. Ale neodpustím si pár poznámek. Kapela, která vydala hymnu Mother North pak najednou natočí Phoenix a oheň je na kostele. Upřímně - tahle deska se mi příčí. Je znít cítit poťouchlost autorů a možná i záměr znít zcela odlišně, čímž se podařilo rozdmýchat množství diskuzí. Neznalý posluchač pak dostane chuť si to sám okusit na vlastní kůži. Já říkám fuj, ruce pryč. Nelíbí se mi to a tím pro mne album zůstává zapovězené. Raději zavzpomínám na postarší /dnes bychom mohli říct prostřední/ období jejich diskografie.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky