|
|
||||||||||
I když to tak na první pohled nemusí vypadat, norská kapela Gazpacho jsou už celkem staří harcovníci letos dosahující na čtvrtstoletí na scéně. Doposud v ní najdete tři zakládající členy a když byste se rozhodli spočítat alespoň studiové desky, dojdete k pěknému číslu. Minimálně pro mě ale historie kapely začíná až s přechodem k vydavatelství KScope, která se začala psát v roce 2011 nahrávkou London (tu jsem ještě nezachytil) a pak deskou March of Ghost (2012), která byla myslím tou první, co jsem tehdy od Gazpacho slyšel. To, co bylo před tím, neznám. A to, co bylo potom, jsou samé velké věci - Demon (2014), Molok (2015) i Soyuz (2018) jsou velmi dobré desky, které mám moc rád.
Pokud se mi na této kapele něco obzvlášť líbí, tak její svým způsobem jedinečnost, která se těžko schová pod všeobecný pojem prog rock. Gazpacho dle mého názoru měli vždycky umělečtější ambice, byli vždycky hůře uchopitelní, tolik v sobě neživili odkaz Porcupine Tree (tak jako značná část katalogu KScope), a dělali si věci vždycky po svém. Skladby na pár minut i na celou stranu desky, žádné jednoduché popěvky, jasné vrcholy, ale postupně budovaná, rozlehlá a na první pohled nepřehledná stavba. Jejich přístup byl vždycky mimo tradiční struktury, jejich atmosféra byla vždycky intimní, jejich vypravěčství nikdy nesázelo na efekt a rychlý zisk. Otázka, jak sehnat dostatečně kultivovaného posluchače, který je schopen (a má dostatek času) toto všechno ocenit, je asi na místě, ale i přes dostatek zvrhlých příkladů z nedávné historie i současnosti jsem pořád přesvědčen, že lidí, kteří dokážou ocenit poctivou a trpělivou hudební práci, není málo.
S těmihle předpoklady jsem někdy na podzim přistoupil i k aktuálnímu albu Fireworker s tím, že to bude podobný příběh tak jako u předcházejících nahrávek, ale chyba lávky. Pes nebyl zakopán v tom, že by snad kapela přesedlala na jiný, inovativní přístup, v tomto ohledu jsou to pořád staří známí Gazpacho a vyžadují stejnou trpělivost jako kdykoliv předtím. Lehkým direktem mezi oči byly chorály typu hosana, které mi k jejich silně introvertní a na první dojem skromné hudbě vůbec nesedly na podzim a nesedí mi ani teď, po nevím kolika posleších. Je to celkem zvláštní střet dvou úplně protichůdných přístupů, na jedné straně plachosti jejich vlastní tvorby, na straně druhé dominantního sboru. Najít v tomhle symbiózu se mi nedaří a vždycky při poslechu, když má přijít ke slovu tato pasáž (což naštěstí není zase tak často, především první polovina desky), jímá mě lehká hrůza a mám nepříjemný pocit něčeho nepatřičného.
Se skladbou Hourglass ale sbory utichnou a následující příběh je už jen mezi mnou a tradičními Gazpacho (pokud vůbec lze slovo tradiční užít v případě této kapely). A je to příběh plný umně skrývaného napětí, které jen velmi zřídka vyplave na povrch (některé pasáže v Antique, kytary v první půli Sapien) a většinou je potlačované do prostoru mezi noty. Fireworker v tomto ohledu jen málokdy přichází s katarzí emocí, vyvrcholením písně nebo její pasáže. Místy je dokonce lehký a neskutečně vzdušný (střední pasáž Sapien) a jeho poslech připomíná víc meditaci nebo modlitbu. Proč ne, i tohle jsou Gazpacho a jejich hudba, která vždycky byla zvláštním způsobem oduševnělá a éterická.
Záchytným bodem pro první uchopení desky je titulní skladba umístěná přesně v jejím středu. Dvě kompozice před ní, dvě za ní. Jedna ultra dlouhá, jedna tak akorát. Fireworker je skladba, která má živější rytmiku a celkově je udělaná tak, aby se líbila (což rozhodně není nadávka, nebavíme se tu o popu). Jako vstupenka do desky pro vás a samotné desky do světa funguje výborně, byť si myslím, že to hlavní na albu se odehrává jinde, především tedy v následujících dvou skladbách s důrazem na té úplně poslední (výborná věc Sapien s délkou přes 15 minut). V ní se Gazpacho vznáší v nekonečném prostoru a je nádherný zážitek se tam vznášet společně s nimi. Jen to není zadarmo. Cesta od „nelíbí se mi sbory“ přes „Fireworker je fajn skladba“ po „ta deska je výborná“ není jednoduchá a nedá se ujít příliš rychle. Album chce svůj čas, poslech chce svůj čas, přijít na to chce svůj čas. Ale ve výsledku se to vyplatí.
Jinak deska je kromě digitálu k mání na cédéčku a 2LP o třech stranách, a to v překrásném grafickém zpracování. Za mě se jedná o nejpovedenější vizuál v historii kapely, který mi evokuje Radiohead v období The King of Limbs (2011), což je za mě velká poklona. Navíc disponuje i fantasticky čistým a na dnešní poměry velmi dynamickým zvukem, takže radost z poslechu v tomto ohledu nekazí vůbec nic. Přidáme-li k tomu dosavadní zkušenost, že album má předpoklady růst a nabývat na zajímavosti, skýtá jeho poslech nejednu radost.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Honza / 16.1.21 20:39odpovědět
Moc díky za recenzi, nevěděl jsem o nové desce. U těch několika předchozích (stejně jako autor recenze jsem je objevil na až na March of Ghosts) jsem namaloval přes noc několik obrazů. Tak se těším, jaká bude tato deska - a recenze víc nez naznačila. Díky.
corrvuss / 15.1.21 9:45odpovědět
Výborné to je, vďaka za tip. Tiež mám trochu problém s tými zbormi, viem si to predstaviť aj bez nich: )
Sollozzo / 15.1.21 7:34odpovědět
Souhlas s recenzí. Navíc mě trochu mrzí absence houslových partů, které do určité míry dělaly Gazpacho kapelu s vyjímečným zvukem. Jirkovi doporučím pro doplnění vzdělání deskou Night (2007) v deluxe verzi s úžasnou živou verzí Chequered light buildings (tedy mimo jiné).
Jirka D. / 15.1.21 10:46odpovědět
Děkuju za doporučení, poohlédnu se...
Label:KScope
Vydáno:Září 2020
Žánr:prog / art rock
Jan Henrik Ohme - zpěv
Jon-Arne Vilbo - kytara
Thomas Alexander Andersen - klávesy
Mikael Krømer - housle, kytara, mandolína
Kristian Olav Torp - baskytara
Robert Risberget Johansen - bicí, perkuse
host:
Elisabeth Johansen - perkuse (4)
1. Space Cowboy
2. Hourglass
3. Fireworker
4. Antique
5. Sapien
Gazpacho
Molok
Gazpacho
Demon
Vastum
Inward To Gethsemane
Animals As Leaders
Animals As Leaders
Graveworm
Scourge Of Malice
Frontier Guards
You
Skunk Anansie
Black Traffic
Shannon Wright
Dyed In The Wool
Savages
Silence Yourself
Earthside
A Dream In Static
Exodus
Blood In Blood Out
Letos v prosinci bude ukončeno dlouhé čekání na novou desku The Old Dead Tree, jejichž doposud poslední album The Water Fields včera oslavilo neuvěřit...
18.9.2024Z chystaného alba XII: A gyönyörü álmok ezután jönnek, které vyjde 15. listopadu na Season of Mist, zveřejnili Thy Catafalque další singl, a to skladb...
17.9.2024Kapela Insania ohlásila koncerty na podzim tohoto roku, během kterých oživí stále aktuální album Grrrotesky (psali jsme o něm ZDE). Rozpis zastávek má...
17.9.2024Slovenská deathmetalová kapela Perversity zveřejnila svůj nový videoklip, který vznikl ke skladbě Venom Divine. Tu byste dohledali na letošním albu Sp...
16.9.2024Po sedmi letech o sobě dávají vědět s novým albem chebští Esazlesa. Osm skladeb na desce Dokud vím, co mám vyšlo v pátek 13. září na Indies Scope, kde...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.