Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Dánské trio Get Your Gun není přes svoji skoro desetiletou existenci příliš známým artiklem na hudebním poli, ale kdekdo s jejich lumber sexy fousem už od kontaktu přijít mohl. V zahraničí se kapela představila díky turné k debutnímu albu z roku 2014 The Worrying Kind, které bylo dobré. Letos vydali desku druhou, která se oproti debutu vyšinula trošku jiným směrem.

Novinka jede na vlně emotivního, temného a depresivního rocku. Víc než pohodu a uvolnění si album žádá velkou dávku pozornosti a správné naladění. Doubt Is My Rope Back To You se obrací k užšímu spektru posluchačů než její předchůdce, klade větší důraz na duchovní souznění.

Get Your Gun jsou duchem lehce mimo, jakási psychedelická můra jim sedla do strun a ovlivnila jejich sound. Melancholický zpěv, který hodně „ujíždí“, je asi tím prvním, co posluchače zaujme, protože hudba samotná tvoří spíš jen jeho náladovou kulisu. Zvolna drnkající kytary se každou chvíli mění v těžko popsatelnou stvůru, když přechází do silně zefektizovaných tvarů. Ruchy a škrčení vytváří dojem doslova noisového bordelu. Skoro nejde mluvit o melodiích, spíš jde o nekontrolovaný vývoj zvuků hnaný přes krabičky. Nějaká struktura ve skladbách samozřejmě je, ale k poslechovosti má často daleko. Pozornost poutá hlavně zpěvák Andreas, který lká a pěje jako Viktorka u splavu.

V jasnějších momentech je možné rozpoznat post rockový odstup od přítomnosti, kvílející kytary divoce krouží nad tématem s odhodlanou posedlostí, aby se později rozpadly do přímějších kroků dalších kapitol. Vrčivý, rezonanční kytarový projev se pokouší uhladit chvějivý zvuk kláves na pozadí. Jsou dojemně slabé, nevýrazné, zvolna a samy táhnou pavučinky jemné nálady v okolní depresi, ale patří k tomu lepšímu, co deska nabízí. 

Album budí dojem, jakoby v něm šlo o víc, než jen odehrát skladby. Jako šiřitelé evangelia pro široké vrstvy se Get Your Gun v něčem podobají Wovenhand. Asi divné srovnání, ale prostě mě napadlo. Wovenhand dosahují svého silou zvěstování v kulisách vymakaných melodií, kdy se nástroje k sobě přidávají, doplňují a ve finále jde o namakaný orchestr. Tady je to naopak. Melodicky jsou skladby chudší, monotónnější, kolovrátkově jednoduché. Důraz cítím v rytmu. Atmosféra je ovšem podobná, mručivé pozadí, rezonující basy, ze kterých vyvěrá hlasatelův citem prolezlý zpěv. Hodně výrazný je basový doprovod, velmi příjemný svou hloubkou a ochotou nejednou vést kroky vpřed a stát se hlavním nástrojem.

Oproti debutu, který mě oslovil mnohem víc, na mě Doubt Is My Rope Back To You působí jako dost ponurá a monotónní nahrávka, na které se kapela příliš babrá ve stejné kaši. Ale i to má své kouzlo a hypnotické tóny podladěných strun v kombinaci s křehkým tónem kláves dokáží vytvořit zvláštní představy.