Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Goat Major - Ritual

Goat MajorRitual

Jirka D.28.2.2024
Zdroj: PCM // promo od agentury Purple Sage PR
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Lebky, hadi, satanovo oko, rituál a temnota aneb všechno se nakonec v prach obrátí a sejdeme se v horách šílenství. Smiřme se s tím, že od jistého věku už lidi revoluce nedělají.

Tahle mladá kapela už vůbec ne mladých lidí se dala dohromady za kovidové totality, aby hrála muziku od srdce bez ambicí bořit hranice nebo přepisovat učebnice. Zhruba takhle by mohl znít závěr celé recenze, ale je mi jasné, že by to chtělo aspoň stručně nastínit cestu, jak jsem k němu došel. Takže stručně.

 

Goat Major je typické power trio se zpívajícím basákem, které si ujíždí na těžkých riffech, lehkém okultismu (prostě mají texty o lebkách, hrobech a tak), míchá stoner a doom klasického druhu, a to všechno na podkladu přímočarého, jednoduchého, zemitého a dostatečně hutného bigbítu. Je to naprosto intuitivní, přirozená a posluchačsky přístupná kombinace, která tu byla už v tisíci a jedné variantě a troufám si tvrdit, že se vždycky najde nějaká další kapela, která bude chtít kráčet přesně v těchto stopách a vytvoří kombinaci s pořadovým číslem tisíc dva. Měl by to být problém? Za mě vůbec ne, pokud má provedení dostatečnou úroveň a já dostatečnou chuť něco takového poslouchat (občas ano), je to v podstatě ideální spojení.

 

Goat Major band

 

Ritual, jak zní název alba, je debutní deskou navazující na předchozí EP Evil Eye, jehož tři sklady byly převzaty a zařazeny do playlistu novinky. Takže nepřijdete o nic. Od prvního akordu skladby Snakes je víc než zřejmé, že na své si přijdou fanoušci muziky typu vylehčených Electric Wizard, stonerových Red Fang, v dnešní době už ani nevím jestli aktivních Fuzz, vytvořených kolem Ty Segalla ... no a v důsledku můžeme jít ke zvuku takových Sleep a ještě v úplném důsledku samozřejmě k Black Sabbath. Zhruba po této linii je možné kráčet, doplňovat další jména (určitě jich najdete hodně), rozhlížet se, dohledávat inspiraci a meditovat nad tím, jak se s hozenou rukavicí poprala tato trojice z Walesu.

 

Za mě slušně. Repetitivní rozvaha těžkých riffů je dominantou alba a svěží vítr typu Turn to Dust je dávkován střídmě, zato důrazněji. Ladění a zkreslení kytar je přesně takové, jaké byste po předchozím odstavci očekávali, sóla jsou nemocná, těžkopádná a zavání práchnivinou, zpěvák sice není žádný velký pěvec, ale jeho výše posazený hlas řádně podpořený hall efektem to obstojně maskuje a ... a naštěstí se do žádných odvážných poloh nepouští. Nedrhne to, nenudí to, i na lehký závan řádné psychedelie dojde (Light of the End) a těch čtyřicet minut uteče jako voda.

 

Připravit se samozřejmě budete muset na to, že všechno už jste slyšeli (řekl bych doslova), že bubeník hraje spíš úsporně, rozhodně ne nápaditě a i tak u toho vypadá dost vyčerpaně, a že když zrovna nepodlehnete této kapele a jejich debutní desce, budete mít příští měsíc šanci s někým jiným, pokus číslo tisíc tři. Takže abych to shrnul a uzavřel - tahle mladá kapela už vůbec ne mladých lidí se dala dohromady za kovidové totality, aby hrála muziku od srdce bez ambicí bořit hranice nebo přepisovat učebnice. Za sebe s tím nemám problém.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky