Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Golgotha - Erasing the Past

GolgothaErasing the Past

Victimer13.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Nic se mazat nebude, žádná minulost, ani trošku. Golgotha znovu procitli z bezvědomí a moc dobře si pamatují, jak hrát melancholický doom po staru.

Můj vztah ke Golgotha je roven tichu po pěšině či nulové viditelnosti v listopadové mlze. Kdysi jsem o nich zaslechl, o první návratové album New Life jsem i nějakým způsobem zavadil, ale pak to fungovalo na bázi klasického "sejde z očí, sejde z mysli". Ono je to těžké, když kapela prakticky nefunguje. Tvůrčí život Golgotha by se dal rozdělit na tři části. Před prvním skonem, reinkarnace číslo jedna a reinkarnace číslo dvě. První část spadá do dávné minulosti alb Melancholy a Elemental Changes, pak přišla delší pauza a oživení v podobě desky New Life (2005). A pak další pád do otevřeného hrobu. Uplynulo neskutečných čtrnáct let a kapela je znovu zpět. S novinkou Erasing The Past.

 


Dle názvu jako by na všechny nástrahy v podobě letmých vsávání a ulehání sama nejradši zapomněla. Tihle protřelí pardálové však přišli s materiálem, v jehož přítomnosti se jakákoliv návaznost na časy minulé bude mazat jen velmi složitě. Erasing The Past je album jako vystřižené z dílny gothic-doomových kapel první poloviny devadesátek. Pěkně ve stylu tehdejších Paradise Lost (ty mi Golgotha připomínají nejvíce), Tiamat nebo Cemetary. Další tehdejší soukmenovce lze dosadit velmi záhy. Co třeba Orphanage, Saturnus nebo Celestial Season, stará Katatonia a rychlejší kousky od My Dying Bride? Asi na každém z těchto jmen bude něco pravdy. Přijměte proto pozvání k návratu do doby, kdy všechny tyhle kapely nahrávaly svá nejlepší alba a kdy jejich příspěvky metalové obci až nebezpečně kulminovaly.


Byla to silná a specifická doba. A právě díky tomu nezní novinka Golgotha nijak zpátečnicky. Kapela jednoduše nahrála desku ve stylu, u kterého se cítí pevná v kramflecích a výrazově nejlépe. Žádná zdobení, dárky za dveřmi či další nemilá překvapení. Jen poctivý gothic-doomový duch s jemnou příměsi death metalu. Zahráno pěkně od podlahy i v zavěšení ve vzduchu, kdy s pohledem upřeným do tajemného prostoru katedrály nabírá atmosféra na intenzitě. Neskutečně to šlape!


Už první poslech se rovnal dokonalé facce, kdy bylo potřeba zapátrat v paměti, kdy jsem naposledy slyšel tak dobře zahraný doomík s emocemi made in 90s. Ta oddanost ke stylu je přímo ukázková. Po muzikantské stránce je smysl pro hezky vystavěnou kompozici hezky vyvinutý, všechna ta návaznost, cit pro melodie a gradaci je na výši. Vokálně je mistr Amon López vybaven také báječně. Od chorobného murmuru, přes různé polohy čistého hlasu. Někdy až s pocitem mrazení v zádech, kdy se poblíž prochází Fernando Ribeiro nebo dokonce Peter Steele. A samozřejmě i Nick Holmes. Celý ten comeback Golgotha je takový správně vyvážený mix, který však nic nekopíruje, hloupě neopakuje ani nevykrádá. Od toho všeho jsme na míle daleko.

 


Emoce, hra s pocity, plus poctivé doomové řemeslo. Atmosféra, polodrsné drhnutí, melancholie i stavy zatracení. Je opravdu hodně složité mazat minulost, když jí je na novince Golgotha tolik k mání. Duše stárnoucího doomaře, který ty časy zažil a prakticky formovaly jeho vkus, musí být nadšena. U Erasing The Past se vracím tam, kde jsem začínal, ale necítím se přitom trapně ani lacině. Golgotha dali při svém druhém obnovení činnosti světu hodně kvalitní desku. Velmi dobře čtivého průvodce minulostí pěkně z pohledu dneška. Poctivý a intenzivní zážitek pro všechny náladové hledače vzpomínek. Tak... a teď jen vydržet a při první příležitosti to zase nezabalit, prosím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 23.11.21 15:27

Dobře, já to chápu. Na druhou stranu konkrétně v mém případě žádné změny nejde čekat. Mám to na těch pseudouměleckých výlevech založeno. Naprosto rozumím, že to člověk vzdá už při verdiktu. Moje snaha je a vždycky byla být s konkrétní nahrávkou co nejblíž, a to jak tím jaká je kvalitou, tak i pocitově z ní. A to druhé velmi silně. A když člověk píše o více méně netradičních věcech, výsledek je takový jaký je. Je to o stylu, můj je tento, nelze ho vypnout a začít jinak. Na něčem (někom) jsem vyrostl a tak to je. Pseudoumělecký balast a to, že z recenze potom někdo nic nemá na tom nic nezmění. Jinému to zas přijde zajímavé. Já zas nemám rád ty obyčejně informativní recky, přijdou mi bezkrevné. Desku Kwade Droes vnímám jako necudnou, sprostou. A takový byl i záměr stylistiky článku. Nebo kdysi dávno Dimmu Borgir... působili na mě tehdy strašně arogantně a ta deska mi přišla špatná. Proto byla arogantní a špatná i recenze (taky jsem to schtytal :))

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 16.11.19 12:07odpovědět

Přiznám se bez mučení, že jsem o existenci Golgotha zavadil až s New Life, pak totálně zapomněl a nyní nadšeně mlsám novinku, což je fakt parádní death/doom staré školy. Přesně jak píše Vic. Moc pěkně se to poslouchá.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky