Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Götterdämmerung - ... projekt Riese

Götterdämmerung... projekt Riese

Garmfrost25.12.2017
Zdroj: CD // promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-SBT100
VERDIKT: Zuřivá thrashově pravověrná třískanice s přesahy k deathovým hranicím s příchutí prastarého blacku ve válečném mundúru.

Že je Medvěd, kytarista nezařaditelných hledačů různých cest Forgotten Silence, živ thrash metalem, je dávno známým faktem. Možná už jen pamětníci (ale těch je v metalové komunitě stejně nejvíc) pamatují na léty zavátou brněnskou legendu domácího thrashe Sax. Proč vzpomínat na Sax? Když se právě věnujeme čerstvé narozenému thrashovému štěňátku (pardon tančíku) Götterdämmerung? S minulostí pojí Götterdämmerung nejen Medvědova přítomnost, ale také a hlavně stylově stejně úzké zaměření. Milovníci kultovních německých řezbáren i zámořských čertů musí zpozornět, protože … projekt Riese hraje přesně dle těchto měřítek. Asi bychom ale měli zůstat při zemi v mezích našich hranic a spíše vzpomenout na české odpovědi významných leaderů žánru – Debustrol, Terminator, SAX nebo Kryptor. Z uvedeného výčtu (můžeme klidně přihodit další, ale je to zbytečné) je zřejmé, že pokud máte kopřivku z podobných rubanic, Projektu Riese se vyhněte širokým obloukem. Naopak, nosíte-li křiváky, nábojové pásy, džisky a nášivky, je Medvědova nová kapela pro vás přesně to pravé.

 

V sestavě Götterdämmerung najdete čtveřici s obskurními přezdívkami Teufel, Blondi, Brummbär a Titan (schválně, jestli rozklíčujete, kdo je kdo). Tito staří pardálové měli po brutálně syrové nakládačce evidentně absťák a v plné špíně bez kudrlinek do nás své válečné vize třískají s mladistvou vášní. Pánové pojmenovali svoji grupu i desku německy, texty jsou ovšem víceméně v mateřském jazyce. Nazvat je texty může být ale poněkud matoucí. Jedná se spíše o válečné deníky, ve kterých se to hemží nálety a granáty. Tedy ne lyrika, ale próza. Zpěvák hrdelním štěkáním odhrkává popisy válečných operací za ničivého doprovodu hrnoucího vše nemilosrdně před sebou jako ledoborec.

 

Na zvolnění si musíte počkat až do tryzny Riese, která stylově uhýbá do pohřebního rozloučení se s padlými. Ta mi sedí nejvíc. Nejen díky tklivým sólům, ale vlastně nejvíc díky absenci zpěvu, který mi neskutečně vadí. Postrádám jakoukoliv osobitost, chybí mi kus zlého čerta v hrdle, pokus vystoupit z monotónního chrčivého drhnutí. To myslím i na poměry old schoolového thrashe. Naopak si libuji při kytarových orgiích. Nespokojí se s pouhým běhání po hmatníku. Hezky se proplétají, sekají, sólují a nezřídka se dočkáme i melodičtějších vyhrávek. Pořád ale v mezích ryzího náseru.

 

 

S texty souvisí i grafika obalu s bookletem. Vše je stylizováno do druhé světové války - jak grafika, tak dobové fotky a povedené obrázky. Líbí se mi i provedení potisku na nosiči, který evokuje prťavý vinyl.

 

projektriese

 

Zuřivá thrashově pravověrná třískanice s přesahy k deathovým hranicím s příchutí prastarého blacku. Tak lze definovat obsah debutové nahrávky Götterdämmerung. Dojem z řezavého násilí mi kazí jen hlasová šeď. …projekt Riese se svou půlhodinovou stopáží uteče jak voda a jediné východisko je pustit si fošnu znovu. Pokud tedy nebudete cítit únavu z bohapustého tlučení a kytarového šílenství. Aby bylo jasno, hudba Götterdämmerung osloví jen opravdové true maniaky. Nikoho jiného. Jedná se o exkurzi do osmdesátých hašišáckých let, do doby, kdy platilo krédo: hraj co nejrychleji a nejhlasitěji! Žádné blbinky, obohacování stylu, posun nebo tak něco! Nic podobného! Jen ryzí nářez od starších kámošů!


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky