Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Gravesend - Methods of Human Disposal

GravesendMethods of Human Disposal

Victimer7.5.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Všechna špína velkoměsta jako palivo pro hřbitovní prasopal a jeho debutové vyjídání popelnic.

Gravesend je nová kapela z New York City, která se zhlédla v exhumaci patřičně zatuchlého metalu. Špinavé ruce si v něm podává starý death-doom, black i grindcore, a to v solidně nehumánní podobě. Do této svérázné prezentace bordelu kapela sem tam přimíchá pár zvukových efektů, vzpomene si na stará pravidla krchova, kde se mají vracet konve na místo a pak se někde v rohu ulice poblije, protože dojezd zkrátka nesedl. Metody, které se bežnému obyvateli města eklují a osud odpadlíků, po kterých se každý sveze a nadá jim do žebráků, to je Methods Of Human Disposal.

 


Debutová deska Gravesend je zhudebnělá špína, odvrácená strana světel velkoměsta. Houfy krys (jsou vážně slyšet), pokálené podchody a směs fetek a alkáčů, kteří se naposledy myli někdy před x týdny a teď už toho stejně nejsou schopni. Jedním slovem hnus, ale protože nejsou Gravesend ze stejné padlé latríny jako hrdinové jejich příběhů, hudebně je to sice rychta, ale přehledná a groovy. Žádné zatáčky a kotrmelce, ale přímý pohled do očí a když ho opětujete, následuje kemr do dlaně a ruka na to.


Přes všechnu zatuchlost ovšem působí Gravesend jako svěží a s tikem modernisty podávané menu. Je pěkně ostré, ale o nějaké nechutnosti nemůže být řeč. Jde o poslechově věrné ohraničení míst, kam chodí chrápat špína ulic. Mrkneme se hodně blízko, ale držíme se opodál. Kdybych měl tu pouliční směsku blíže pojmenovat, asi si půjčím kus zetlelé i vyčištěné surovosti od Anaal Nathrakh, trochu pravého kanálnictví a totálního prasáctví od Revenge a taky závan trouchnivějících kobek doomové dřevnosti ze staré domácnosti Asphyx. To jsou samy o sobě úplně odlišné kapely, ale jako by se jejich světy v podání Gravesend přece jen trochu střetávaly. Každopádně tohle přiblížení berte s rezervou, je moje. Jistě se najde džentlmen s daleko pokurvenějším přirovnáním, které zafunguje lépe. Možnostem se meze nekladou.


Label 20 Buck Spin opět potěšil, když vytáhl na světlo tuhle v podzemí skrytou chuť po přijatelně nemocném světě bezďáků. Podobně příjemné chvění jsem naposledy cítil při poslechu první desky Skeleton. Ale ti jsou přece jen víc epic sekerníci a s větrem ve vlasech. Gravesend se z města ne a ne vymotat, jejich rána bývají pouze kalná, natož aby opěvovali staré hrady a přízraky chodící v noci po hradbách. To je blbost, jejich místo je zkrátka ve stínech mrakodrapů. Na Methods Of Human Disposal se to houpe, přelévá, vzteká i buší tyčí do betonové zdi. No aby ne, když došlo vejno a někdo mi přes noc odjel s košíkem plným dobrot. To přece nebudu skákat dva metry vysoko, že...

 

 

Debut Gravesend je 27 minut přehledné ukrutnosti, kde se dá najít to hnusné i to hnusně příjemné. Na omak asi ne, ale jinak je ta podzemní krypta kapely poměrně hezky stavěná. Hezky to odsýpá a je dobře promícháno ostřejší jádro s tím pomalejším a doomově defektnějším. Navíc mám rád, když se u podobné produkce nešetří s různými mezihrami a proslovy, takže když tady občas padnou, hodí se to. První deska Gravesend je prostě krátká a intenzivní kalba současnosti, která možná páchne močí z obechcaných zdí, ale zároveň blaží tím svým úhlem grind-metalu, který vás pohoupe i popadne za přirození v jednom. Klid před bouří se nekoná, bouře jsou Gravesend.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 8.5.21 19:04odpovědět

Dneska mám od rána hlavu v hajzlu a hřbitovní prasopal je přesně ta kombinace slov, kterou jsem potřeboval slyšet. Díky! Album už nejakou dobu najíždím a musím říct, že je to ideální soundtrack k tomu, když tě pobodává bezďák rozbitou flaškou.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky