Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Greve - Föllo af svavel, lifvets dimridå

GreveFöllo af svavel, lifvets dimridå

Garmfrost17.6.2022
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Atmosférická bouře v rukou nedostižného Swartadauþuze. Nové album projektu Greve řeže, sype i kolébá. Výjimečné dílo!

Stejně jako onehdy v případě Ars Hmu, tak i při poslechu čerstvé nadílky dalšího z projektů šíleného Swartadauþuze, Föllo af svavel, lifvets dimridå, přemýšlím, jak to ten démon dělá. Chrlí jednu nahrávku za druhou, zakládá stovky projektů, ve kterých hraje sám nebo jen s minimem dalších muzikantů a všechno se to při nejmenším dá poslouchat. Předchozí nahrávky pod hlavičkou Greve mě zase tak nebavily. A když, tak víc první EP Nidingsdad utav det uraldriga než dlouhohrající debut Nordarikets strid. Po aktuálním arcidílu Föllo af svavel, lifvets dimridå jsem sáhl víceméně ze zvědavosti. V podstatě se dá říct, že ani domovský projekt Bekëth Nexëhmü mě letos moc nepotěšil - De evigas gravrit je na Swartadauþuzovy poměry v postatě slabé dílo. Greve je však oproti zmíněným počinům naprosto jinde. V kuloárech se o Greve píše jako o symfonickém blacku, což nemohu s čistým svědomím potvrdit. Ale ani zavrhnout. Všechno je, jak jinak, jinak. Heheh.

 

Překvapilo mě tvůrčí zvednutí Greve. Deska sype jako o závod v poněkud průzračném zvukovém oparu. Dvojice muzikantů podílející se na Föllo af svavel, lifvets dimridå je mému vědomí neznámá. Swartadauþuz měl při jejich výběru šťastnou ruku. Bubeník Juhos i vokalista Korgath odvádí na albu vynikající práci a pomáhají k bohatosti chutí, které nabízí, seč jim síly stačí.

 

Jestli se mi podařilo přeložit název správně, nebo alespoň přibližně, líbí se mi vhodný front cover s barvou a stylem loga, které k pádu síry a mlžné oponě života sedí více než dobře. O vydání se postaral německý label Purity Through Fire, se kterým Swartadauþuz spolupracuje už dlouhé roky. Proč taky měnit to, co funguje, a všichni jsou spokojeni.

 

Co tedy nabízí album, jsem už trochu naťukl? Dosti svižnou blackovou vichřici, ve které není nouze o silné melodické vyhrávky s hutnou atmosférou. Kytary příjemně řežou, nejsou neposlouchatelným extrémem. Juhos pod (nebo nad, či vedle, anebo s?) nánosem kytar a syntezátorů do svých bicích tluče jako o život, jeho hra se však nebojí pestrých změn, přechodů a mnohdy až melodických rytmů. V rámci stylu samozřejmě. Neposloucháme prog metal, ale syrový black. Korgath oplývá méně démonickým screamem, než leze ze Swartadauþuzova chřtánu např. v Bekëth Nexëhmü. Když píšu méně démonický projev, pouze porovnávám s panem šéfem. Jeho hlas je skvělý. Prostorový a řádně maniakální.

 

 

Föllo af svavel, lifvets dimridå na mě působí mnohem epičtěji a mohutněji, než ve skutečnosti je. Trvá pouhou tři čtvrtě hodinku a obsahuje šest delších a dvě krátké skladby. Epický dojem je dán podstatou kompozičního dobrodružství, kdy si Greve nevystačí s pouhým scénářem - sloka, refrén. Ostatně kdo zná výše zmíněné projekty, nic podobného ani neočekává. Kdo ovšem počítá s ambientem, který je součástí Swartadauþuzova umění, nedočká se. Album, jak jsem psal, sype, hrne jednu vyhrávku nad druhou a udržuje posluchače v pevném soustředění, aniž by jej ochudilo o skvělý atmosférický prožitek. Vše pak naprosto úžasně uzavírá Dödens tid, evigt de vila a je ticho… Přemýšlím, kdy jsem takto silně podmanivé atmosférické dílo slyšel naposledy. A to nás Swartadauþuz zásobuje více než bohatě a většina jeho nahrávek je nadpozemská… Greve forever… Doufám.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bhut / 17.6.22 12:24odpovědět

Ha, tohle jsem zvažoval zahrnout do Kaple. Skvělá deska!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky