Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hadem pro mého munga - Kapitola II.

Hadem pro mého mungaKapitola II.

Jirka D.12.6.2018
Zdroj: CD v jewel case // promo od kapely
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Alternativa k alternativě, rock bez kytary a zpěvák někde ztracen cestou. Vlastně nikdy nebyl, to jen na kytaře už nezbyly struny.

V souvislosti s novou deskou domácí instrumentálky Hadem pro mého munga jsem dohledával svou dobovou recenzi jejich první nahrávky, kterou bylo splitko s Le Bain de Maid, a současně i rozhovor, který jsme tehdy dali dohromady s baskytaristou Zdeňkem. Jeden důvod byl ten, abych si opět potvrdil, že stárnu hrozně rychle (jsou to skoro přesně tři roky) a druhý pak ten, abych si trochu připomněl svoje tehdejší dojmy, které se mi postupem času někde poztrácely. Navíc to splitko jsem komusi věnoval, doba hrdinství nepřeje.

 

Srovnávat proto nebudu a hlavně k tomu ani není rozumný důvod. Z tehdejšího tria ve složení kytara / baskytara / bicí zbyla pouze rytmická sekce, což je více méně návrat k prapůvodním začátkům, kdy kapela právě jako duo začínala. Tedy bicí a baskytara a jeden velký plán, jak z takto limitovaných surovin upéct krtkův dort. Všechno ostatní už tak nějak vyplývá samo.

 

Na začátek je potřeba ještě napsat jednu věc, a to že ačkoliv se album tváří a je prezentováno jako klasická řadovka, se svými šesti skladbami a cca jednadvaceti minutami je to spíš nahrávka z kategorie EP. Je to formalita, ale Humphrey formality rád. Tak.

 

Tak?

 

Takže basa a bicí a jedna krátká slohovka o tom, jak je to málo, že by to chtělo kytaru a texty a zpěv a taky ideálně klávesy a synťáky. Nebo? Nebo slohovka o tom, že navzdory omezeným prostředkům vzniklo dílo plné výborných nápadů, hráčské ekvilibristiky a strhujících výkonů. Asi sami cítíte, že to první není nutně podmínkou a to druhé je zase přehnané. A že pravda bude ležet někde zhruba uprostřed.

 

Hadem pro mého munga vinyl

 

Takže ano, muzice HPMM něco strašně chybí a to něco jsou další nástroje a hlas, protože tyhle vyhublé aranže trochu připomínají prostě smíchanou basu s bicíma, k čemuž se má ještě přidat hromada dalších věcí (a fakt nevím, co se prvně míchá s čím). Celou dobu mám vlastně pocit, že poslouchám nějakou předprodukci, studiový polotovar, na kterém má mistr zvukař strávit ještě spoustu dobře honorovaných hodin, aby z toho na konci vylezlo něco, o čem jsme přesvědčeni, že je to hudba.

 

Ale současně bych se neodvážil tvrdit, že to, co poslouchám, je špatné, bez nějakého vývoje nebo místy dokonce strhujících míst. Tahle rytmická přestřelka má svůj půvab a osobité kouzlo a vlastně si sám sobě musím přiznat, že těch poslechů, než jsem se pustil do psaní, bylo určitě víc, než jsem původně zamýšlel. Asi je v tom nějaký fígl. Anebo Ftalátová nostalgie, gin a příběh mokele mbembeho.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Green Lodge Studio / 12.6.18 18:04odpovědět

Hudbě HPMM nechybí nic, a už vůbec ne hlas či zpěv. Posloucháte základní stavební prvky hudby ale přitom jsou to plnohodnotné barevné songy. Troufám si tvrdit, že v sestavě bicí a basa se nic lepšího vymyslet nedá a to hlavně díky umění obou muzikantů. Pro ty kteří znají HPMM z koncertů se CD možná může zdát trochu uhlazenější, ale to mu vůbec nic neubírá. Zvukově i technicky je Kapitola II. prvotřídní záležitost pro fajnšmekry.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky