Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Sonický tanečník Headdreamer, jedna polovina dISHARMONY a stálá akvizice Aliens production, vydal své nové album From The Inside. A jak je už u tohoto autora zvykem, je plné atmosféry a IDM emocí. Melodická elektronika zrozená v Headdreamově nitru, její melancholie a duše. Z bratislavského labelu proudí dost podobné muziky, ale ta je většinou tvrdšího ražení, takže v tomto případě se můžeme nechat zlákat její přívětivější tváří.

Robert Gajdoš aka Headdreamer se prezentuje s novou nahrávkou From The Inside sedm let od zde recenzovaného Human Frequencies. Jak napovídá článek, tento počin se nesl v nadějném ale nenaplněném módu atmosférické elektroniky. Vizionářství autora spočívá v jeho uchopení syntetiky, které zní hodně vzletně a přitom rytmicky. Známe jej logicky i z disharmonických edicí, kde je však atmosférické hledání v prostoru jen jednou z položek stylu komponování kapely. Headdreamer sám obrušuje hrany a vydává se na cestu melodických vln. Problém je ten, že ani mně se tentokrát nepovedlo dostat víc dovnitř. Zastavil jsem se někde uprostřed a nemohu se hnout.

Headdreamerova nová zvuková odysea nabídne víc kreativity, ale pořád to není natolik lukrativní materiál, aby se dokonale zadřel pod kůži. Často podobné a opakující se motivy k elektronice autora patří, zároveň však vyvolávají pocit, že její příběh zůstává nerozvinutý do úplného konce a člověk přitom chce poznat nepoznané. Postupem času začíná být čím dál víc jasné, že z toho víc nevypadne. Takto se nitro neodhalí celé, duše nahrávky zůstane stát svlečená do půl těla. Deskou plují velmi pěkné momenty, člověk si je pamatuje a nahodile se mu vrací, ale pak jsou tu takové, které děj nerozvíjí. Utápí jej v průvanu poloprázdna. Je odtud cítit atmosféra, ale hudba ji následuje jen tím, že tvoří melodie. K opravdovému spojení, abych cítil tu výjimečnost okamžiku, moc často nedochází.

Nejde mi ani tak o kritiku, protože po melodické a náladové stránce má materiál svou atraktivitu, ale samotný styl komponování by za mě potřeboval větší impuls. Něco speciálního, při čem by si člověk řekl, jo tohle je vážně třída. To ovšem nepřichází a jsme víc svědky velmi podobných, na sebe navazujících elektro projekcí, které jsou sice krásné ve svých atmo výletech, ale příliš nápadité už ne. Nebo se spíš jeví jako nadějné, protože v nich evidentně dříme potenciál, ale nedaří se jim prorazit jakousi neviditelnou zábranu. Jako by se hudba projektu Headdreamer toulala ve vakuu a i když by chtěla ven, nebylo jí to dopřáno. Jako by se jen odrážela od stěn tam a zpátky.

Od klasického přístupu "slyším a poslouchám", jsem zkoušel i jiné varianty. Dát se například cestou relaxu, odpočinku. Neřekl bych ale, že From The Inside je stavěné na těchto základech. Na to je tento materiál moc hravý a neposedný. Headdreamerův projekt vidím stále víc jako tanečnější a melodičtější průzkum tvrdší elektroniky a odhalování klidnějších zákoutí její divoké povahy. A tohle badatelství skýtá různé nástrahy. Ty tam jsou a patří tam, i From The Inside v sobě má jistý druh napětí, ale nejsem bohužel schopen se přenést přes jisté limity tohoto alba. Myslím, že takto pojatá nahrávka by jich měla co nejmíň, ale nevnímám to tak. Za mě zkrátka průměr pro pocit rozmělněnosti a chybějící schopnosti dostat tu odyseu někam dál.