|
|
||||||||||

Je to až k nevíře, jak dlouho Helloween vydrželi na scéně. Stále plni sil a energie táhnout svůj úděl kupředu. Přiznám se, že patřím do tábora bývalých příznivců, neboť první tři počiny souboru patří k těm, co formovaly moje hudební putování a směřování do tvrdších končin metalu. Spolu s Kiskem jsem kapelu opustil též a vracel jsem se k nahodilým povinným společenským návštěvám. Ty poslední v roce 2010 za mnoho nestály, ať už se jednalo o řadovku, nebo paskvil v podobě kompilace vlastních předělávek. Jak se cítím při besedě v roce 2013?
Nemohu popřít, že z počátku alba jsem příjemně navnaděný na věci příští a může za to skladba „Nabatea“. Má něco do sebe a svojí rozmanitostí zaujímá post jedné z nejlepších skladeb souboru za poslední dekádu. Pravda, ošívám se při krkolomných přechodech jednotlivých nápadů, ale budiž, omlouvá se. Otvírák jak se sluší a patří pro Helloween, kapela takovou skladbu potřebovala. Monumentální symfonika, hitové, produkčně vyšlechtěné do puntíku. Vzniká nelidský lesk burcující pozornost, ale chlad jeho záře nezanechá dlouhodobější pocit. Podobně monumentální skladbu na albu už nenajdete a ční z něj jako lípa uprostřed rovinatého lánu. Většina alba se na mě valí spíše jako nepřátelská koule s ostny. Mám dojem, že posluchač ke zvuku alba nemá příležitost přilnout. Něco je špatně, rychlost OK, ale to ostatní ne a ne chytnout za srdíčko. Deris jede ve svém řečišti a raději nevstupuje, kam nemá, ale to, co natropil na kompilaci „Unarmed“, mu jen tak nezapomenu. Blamáž, kterou si nadrobil, jen tak nezahladí a způsobil si upoutání ještě větší pozornosti na své budoucí (ne)výkony.
„Helloween – Nabataea“
Helloween se pouští do klasických speedových skladeb s rychlostí větru, občas se odebere i hrubější špona. Ale není nad čím jásat, z hudby leze kde co, od Blind Guardian, Accept, Stratorarius až po Rhapsody of Fire. To vše zhnětené obligátním stylovým spojovacím materiálem. A nejsou to ojedinělé případy. Z některých stadiónových halekaček čpí tradicionála a klišé, ne-li přitvrzené postupy Bon Joviho nebo HIM. Problémy pro klasicky střižený metal propastné, málo šťastlivcům se podařilo je překlenout. Klasické skladby paběrkují s dobrými nápady a vše zastřešuje jen vycizelovaná moderní produkce, která může, ale nemusí každému pasovat. Pokusy o modernější přístup a dopování elektronikou vyznívají nedobře. Občas je Deris o tóninu jinde, nebo se dere tam, kam opravdu nemá vstupovat. Načapávám ho často v uličkách ostudy a ani studiová hejblata ho nedokáží ukočírovat. Některé pasáže doslova zazdívá a působí jako asijské karaoke. Na Derise etalonově platí pořekadlo o destilátech. Když dáte do bečky nekvalitu (slušně řečeno), nenateče z toho jakostní dobrota. Nepotřebuji si brát servítky a ohledy na recenzované jméno souboru. Kdyby na albu pěl jakýkoliv jiný talentovaný, stratosférický vokalista, tahal bych nějaké body nahoru. Vokalista je vedle chabosti nápadů, druhým středobodem úrazu celého alba.
Mnoho skladeb nakračuje rázně, nápady povětšinou působí samoúčelně, stejně tak vyčpělá obligátní sóla, ale co také pořád vymýšlet. Důkazem hledání dříví v lese je titulní skladba, kde klasické a předvídatelné motivy vévodí. Klasická vyřvávačka jako tuny jiných, ze které si ostřílený posluchač maximálně zívne. Helloween dlouhodobě dokazují, že jejich studnice nápadů zeje prázdnotou temných ulic, pohroužených do hlubokého limbu, dávno opuštěných posledním opilcem. Helloween dnešních dnů jsou pouze pro „true“ příznivce souboru, nebo nově příchozí, neboť pro ně zákonitě musí hudba Helloween mít jiné kouzlo. Za sebe mohu říct - jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit, ale je na čase, jít do jiných zákoutí, kde není třeba kalkul a urputné hájení vlastních vydobytých pozic. Power speed lze zahrát na úrovni s nadšením a chutí. Tyto aspekty v kombinaci se zkušeností souboru v současných Helloween nenacházím. Helloween jsou velká kapela, ale svým nepřičiněním se brání zařadit po bok vyvolených celků, které i ve zralém věku dokázaly přicházet se zlomovými a nezapomenutelnými elpíčky.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Judas / 12.1.14 22:39odpovědět
Po létech skvělá deska, blížící se ke stylu Gamma Ray, či Hammerfall. Jen nepolevit.
Garmfrost / 29.5.13 18:22odpovědět
Na novou desku jsem se těšil, ale nějak jde mimo mě. Po pár posleších jsem naznal, že na ni vlastně nemám chuť. Mám rád Helloween od svého dětství a líbí se mi jak klasická peckoidní alba Walls of Jericho či oba klíče (druhý víc), tak Derisovky s tím, že The Dark Ride je pro mě Opus Magnum. Ale i lehce návratové desky s progresivním nábojem jako Rabbit a Gambling jedu velice často. Takže nejsem zasažen předsudky Kiskovců nebo Derisovců. Avšak novinka zkrátka nemá nic, co by nabídla a potešila. Výtečná produkce, promyšlené kompozice podpořené ztrhujícími výkony zúčastněných je dávno samozřejmostí. Nicméně deska postrádá takové TO, kvůli čemu máme HELLOWEEN všichni rádi.
Label:Sony Music
Vydáno:Leden 2013
Žánr:heavy, speed, power metal
Andi Deris - zpěv
Michael Weikath - kytara
Sascha Gerstner - kytara
Daniel Löble - bicí
Markus Grosskopf - baskytara
hosté:
Matthias Ulmer - klávesy
Billy King - vedlejší vokály
Olaf Senkbeil - vedlejší vokály
1. Nabataea
2. World Of War
3. Live Now!
4. Far From The Stars
5. Burning Sun
6. Waiting For The Thunder
7. Hold Me In Your Arms
8. Wanna Be God
9. Straight Out Of Hell
10. Asshole
11. Years
12. Make Fire Catch The Fly
13. Church Breaks Down
14. Another Shot Of Life [Limited edition bonus]
15. Burning Sun [Hammond version] [Dedicated to Jon Lord] [Limited edition bonus]

In Cauda Venenum
G.O.H.E.

Disturbed
The Sickness

Djevel
Norske Ritualer

Černý Kov
Společenství

Sweeps 04
Dormancy

Arcturus
Disguised Masters

Evoken
Atra Mors

Across the Shade
Hope

Biosphere
The Senja Recordings

Avenger
Mír v harému smrti

Gnaw Their Tongues
Eschatological Scatology
Právě vychází Melankolia, třetí deska finských hardcore / noise rockerů Stolen Kidneys. Jak se dělá sonický bigbít v Oulu si poslechněte ZDE.
28.6.20266. listopadu vyjde pod názvem In the Shadow of Your Shadow desáté album post-metalových velikánů Cult Of Luna. Jeho titulní skladba je k poslechu ZDE.
27.6.2026Po tři roky starém debutovému albu Monsters se připomíná americký projekt Elektrikill s novým albem Küntzpiracy. Užijete si dobrou tvrdou elektroniku ...
27.6.2026Aneb v září bude nový Cales!
26.6.202617. července vychází Nowhere Speaks, nové album post blackových kutilů Emptiness. Stane se tak znovu pod labelem Season Of Mist a víc jak pět let od c...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.