Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Triumvirát předchozích desek Hexvessel byl co do recenzí výhradně v rukou našeho lesního muže Victimera a v podstatě z toho plynou dvě docela zásadní skutečnosti. Jednak to u nás s touhle kapelou myslíme opravdu vážně (proč bychom jinak psali o každé desce?) a druhak nastal čas se prostřídat. Čtvrtá deska navíc kapelu vrací tak trochu na začátek a současně i na novou startovní čáru s novým recenzentem.

To „novým“ ale neberte úplně doslova, protože tvorbu téhle kapely sleduju docela dlouho a to, že Victimer na ně šel od lesa a já naproti tomu od rocku, na věci nic nemění. Spíš jde jen o náš pohled na stejnou věc, který má každý své kořeny někde jinde a vyrůstá z různých hudebních zákoutí. Pravda je samozřejmě ta, že Hexvessel začali hodně folkově, tajemně a z každého jejich kroku byl cítit promyšlený lesní rituál. To, že po třech albech dospěli do fáze ponejvíc folk-rockové kapely, byl benefit především pro mě a nemám problém si přiznat, že tato jejich poloha, kdy ze sebe setřepali jehličí a vyšli z lesa na světlo, pro mě byla tím nejlepším možným rozhodnutím. Jejich kombinace folku, rocku, psychedelie a zakázaných látek mi sedla nejvíc právě na When We Are Death, i když mnohé naznačilo již album předchozí a jeho závěrečná skladba Your Head Is Reeling je hymna se vším všudy.

All Tree je jejich čtvrtá řadová deska a jejich druhá vydaná na Century Media. Je to taky deska, jejíž název naznačuje, kam se budou věci ubírat, navíc se symbolem rukou na obalu, což obrací pozornost k folkovému debutu Dawnbearer (2011, Svart Records). Z tohoto pohledu není žádným překvapením, že hudebně Hexvessel o něco víc než minule tlačí na folkovou vzdušnost a rock nechávají hrát druhé housle. Ne zcela, ne bez výjimek, ale druhé housle to jsou. Rozdíl oproti kapelním počátkům samozřejmě je, a to zcela zásadní - Hexvessel jsou v roce 2019 mnohem profesionálnější a zodpovědnější kapelou.

Z tohoto pohledu dokážu pochopit, že příznivci jejich dřevnějších začátků nemusí zrovna chrochrat blahem, protože pokud budou hledat spontánní lesní mystiku nasázenou do not jen tak mimochodem, aby si to ostatní taky poslechli, nic takového samozřejmě nenajdou. All Tree je ve všech ohledech moderní deskou, která jako většina ostatních musí hledat svoje místo na trhu a tak samozřejmě nechybí profi produkce, profi promo fotky, už teď tři videoklipy a předražené vinylové edice. Což nepíšu ani tak jako hodnotící poznámku, ale jako informaci pro ty, kteří by snad stále měli dojem, že Hexvessel jsou i nadále (anebo už zase, když si uvědomíme souvislosti minulého alba) mystický lesní projekt kotvící někde hluboko v podzemí. Nejsou a není to špatně. Svět je prostě takový.

Oproti minulé desce je spousta věcí podobně a spousta jich je jinak. Skladby typu Ancient Astronaut logicky navazují na převažující folk-rockový výraz When We Are Death, mají přímočarý vnitřní náboj a jen málo skrytých významů mezi řádky. Na druhou stranu hodně dalších skladeb stojí na akustické kytaře s dalšími, často rovněž akustickými nástroji a za hvizdu ptáků a praskání ohně evokují malou lesní sešlost u ohýnku. Pravda, spíš než tajemný rituál připomenou opékání buřtů s partou přátel, ale i to může svým způsobem udělat radost. All Tree, to jsou Hexvessel opět zahnaní do lesa, ale místo mlhy a hlubokých hvozdů vyvolávají představy sluncem prozářeného paloučku vhodného pro piknik a vyprázdnění několika lahví vína. Zkuste třeba Wilderness Spirit a zeptejte se sami sebe, jestli vás nenapadne zrovna něco takového. V konečném důsledku ale nejsem vůbec přesvědčen, že by na téhle představě mělo být něco a priori špatně.

Naopak pokud mi něco neleze přes prsty, není to více méně předvídatelné folkaření kapely, ale je to zvuk (už zase haha), ale zdaleka ne kvůli jeho dynamice. Ta překvapivě nedopadla vůbec špatně. Problém (můj problém) je v tom, že zvuk desky působí neuvěřitelně ploše a všechny stopy jsou smíchány do jedné nepřehledné úrovně. Absolutně chybí byť i malý náznak prostoru, což by produkce, jako je tato, zatraceně hodně potřebovala. All Tree svou nepřehledností ve výsledku hodně unavuje, což je pocit, který mi vyvstal při poslechu opakovaně a skoro bych řekl že pravidelně. Čím větší soustředění na poslech, tím rychlejší pocit, že je něco špatně. Navíc čím delší zkušenost z deskou, tím složitěji hledám jednu věc - autenticitu, takže je možná na čase přestat tolik přemýšlet. Hexvessel začínají být na můj vkus až trochu moc promyšlení, i když stále přitažliví a s nepopiratelným kouzlem.