Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hexvessel - Dawnbearer

HexvesselDawnbearer

Victimer3.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Folková křehkost, nápaditá hra, psychedelické motivy a zejména výborný vokální výkon. Jedno z překvapení roku a troufám si říct, že možná nejvýraznější.

Podobně vzniknuvší projekty je vždy radost zachytit. Hrdelní mistr Kvohst, jinak známý především jako hlas Dødheimsgard nebo Code, se roku 2009 odebral do Finska a vytvořil ryze akustický produkt nazvaný Hexvessel. Historie tedy krátká a stručná, ale jistě zaručující slibný hudební zážitek.

 

''Dawnbearer'' je především typický vokál tohoto umělce, nenapodobitelný a proměnlivý jako vždy. Způsob jakým jeho vokál proplouvá křehkými a nástrojově rozmanitými skladbami je až meditační zážitek. Hudební část alba je pak velice bohatá, což je na patnáctku, byť krátkých skladeb, základ. Po celou dobu poslechu je co hledat, co obdivovat a nad čím přemýšlet. Nenásilně, uvolněně, rozjímavě.

 

 

Chvíli se ocitneme v oparu lehké psychedelie, chvíli je cítit spojení s přírodou a za moment jako by jsme seděli v podpalubí a vzpomínali na první plavby po širém moři. Celkově má ale ''Dawnbearer'' nejblíže k šeru lesa a přírodním rituálům. Poloha je zachmuřelá, ale přitom pozitivní, plná dojmů a příběhů. Sálá z nich naděje a naslouchat jim znamená být přístupný zdánlivému tajemnu a přitom si to užívat. Nerad bych zde nadále plýtval superlativy, ale tahle věc stojí minimálně za pozornost.

 

Vyklidněná, čistá záležitost, dojemná a přímá. Na to, že jsem čekal roztodivné, trávou vonící experimenty, jsem utěšován milou a smířlivou tváří Hexvessel. Přál bych si, aby projekt nebyl jen čistě jednorázovou záležitostí a dočkal se do budoucna ještě alespoň jednoho podobného balzámu na bolavou duši.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

David / 23.3.21 9:07

Mám to prakticky přes kopírák... Foo Fighters vždy tak trochu balancovali na hraně kýče... na předposledním Concrete And Gold jsem jejich snahu o líbivost za každou cenu se skřípěním zubů ještě překousl, nicméně novinka jde co se týče lacinosti a vlezlosti ještě mnohem dál... Už otvírák Making A Fire s neskutečně otravným nánáná je dílo na entou, bohužel ani zbytek desky celkový jalový dojem nijak nezachraňuje. Dave Grohl pro mě sice zůstane navždy ikonou, ale z toho, co předvádí v posledních letech mi začíná být malinko smutno. Vyčpělá, křečovitá šaškárna stárnoucích týpků, kteří se snaží udělat dojem na zástupy upištěných lolitek... Oproti tomu Melvins si jedou svou, netrápí se, co si o nich kdo pomyslí a jednoduše se baví. A to mě baví. Fuck Around!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky