Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hiemis - La Chose

HiemisLa Chose

Victimer20.4.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Hodina podzemního přelétávání od dark ambientu, přes neoklasiku a děsivé prostředí, až po světlo na konci chodby.

Moc dobře si pamatuji, že jsem v minulosti o sympatický podzemní label GH Records už jednou zavadil. Nebo, že by to bylo víckrát? Určitě si vzpomínám, že se tak stalo v rámci poslechu alba Adorned path of Stillness od Day Before Us, o kterém jsem tady kdysi psal v období krátce fungujícího seriálu Nihilcut. GH Records se cítí jako ryba ve vodě mezi různorodými "dark folk-neoclassical-ambient-industrial" edicemi a disponuje opravdu zajímavými nahrávkami.


No a ve stejných vodách se budeme pohybovat i díky třetímu albu projektu Hiemis, o kterém dnes bude řeč. Hiemis je minimalistická elektronika, ve které se propojuje hned několik neživých žánrů. Ambient, temný i atmosférický, neoklasické postupy a taky darkwave nebo pár martial prvků, a to je jen ve zkratce, protože by se šlo vyjádřit i více styly a termíny. Díky Hiemis je to zkrátka všechno pohromadě, přesto nejde o přeplácanou plazivou hmotu, tohle má autor Juan Carlos Toledo pod kontrolou. S Hiemis je během uplynulých tří let velmi aktivní a pokud je vám tohle jméno neznámé, předtím se realizoval v projektu Silent Love Of Death.

 


La Chose je temná hodinka beze slov, v oblíčení jemné brutality, podzemní krásy, neskrývaných emocí a bloudění ve spodních patrech kdysi honosné budovy. A nejen to. Je v ní kus hororu, nejistoty a těžších motivů. Kdybych to měl řádně zjednodušit, můžeme se díky Hiemis pohybovat někde mezi raison d'être, Dead Can Dance a Mortiisem pronásledovaným poněkud lépe vybavenou jednotkou Puissance. Například. Ale všeho s mírou, jde spíš o ten rozptyl tvorby Hiemis, která je i v těch temných odstínech pěkně barevná. Hiemis je prostě daný čas vyklidnění se spoustou motivů a linek, minimalismus s širokým rejstříkem nálad a pohledů na tiché blouznění, jenž to vyklidnění zdařile podrývá a probouzí.


Prostředí alba La Chose je uzavřené jen jedním směrem, jinak se v něm prochází bez zjevných překážek několik různých vjemů a míst k zapamatování. Dá se jít od zahrad schovaných hluboko pod zemí, stejně jako kolem zdí starých ruin, je tu pár výhledů na noční krajinu a taky těsnost sklepní mystiky, kde je připravena cesta k oltáři a pár podivných nástrojů, které je docela slyšet.

 


Z dvojice songů Symbolic Apprentice a The Magic Circle slyším z hlučícího podzemí opravdu vystupovat náznaky samotných Dead Can Dance ve své starší podobě, naproti tomu je Holocaust Of Atonement vlastně taková trochu jiná dungeon synth skladba. A pak je tu spousta dalších, kde se ty prvky různě prolínají. Temná variabilita alba umí udržet pozornost po celou dobu hrací doby, a když se náhodou během poslechu mírně vytratí, stáhne se do ústraní a jede si víc svou šedou zónu, je to spíš otázka momentálního rozpoložení, než aby nám La Chose zmizelo z dohledu. Pořád je to přehlídka překvapivě výživných témat.


La Chose je v zásadě vyvážené album. V podstatě se k němu opakovaně vracím hlavně proto, abych si znovu a znovu ověřil, jak nesourodě a přitom pevně v rámci jakési temné nevázanosti na mě deska působí a jak tiše a přitom neodkladně mě přitahuje. La Chose je zvláštní mozaika minimalistické elektroniky, která přesahuje i zmírá v jednom bodu. Je podivná a asi proto ji beru za svou.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.11.21 11:40

Dobře, omlouvám se, to nejdebilnější jsem psát nemusel, nechal jsem se unést. Jsem fakt ale Ministry fanda a to hodnocení mi přišlo hodně nespravedlivý (jak stran třeba kvalit průměrného rocku/metalu, tak v rámci Ministry). Asi je všeobecná shoda na tom, že nejlepší desky Ministry jsou Psalm 69 a Filth pig (možná i Dark spoon, ale to už je kontroverzní). Nicméně do Dark spoon Ministry byli Ministry na vrcholu, experimentovali atd. Animositisomina není špatná deska, ale experimentování hodně ustoupilo a ve stejném duchu pak pokračovala anti Bush trilogie. Osobně nejmíň rád mam Rio grande blood, je to nářez, ale bez přídatné hodnoty (snad jen Khyber pass je bomba). Stejně tak Last sucker. Relapse mi už přišla jako mnohem svěžejší kytarová thrash- metalová Ministry deska, From beer to ethernity se snaží znovu o experimenty, ale spíše to nefunguje (i když několik songů je velmi povedených- např. Permawar). Ale Amerikkkant mi přišla už jako velmi dobrá deska s odkazy právě na Filth pig nově se scratchingem a metodou až takové zvukové koláže ze samplů, elektronických vyhrávek atd. a Moral hygiene mi přijde v podobném stylu a mě to baví, protože je to v rámci kvalitních songů. Přemíra těch samplů může někoho srát, ze začátku mi to taky vadilo, ale zvyklnul jsem si:).

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky