Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hranice Abyss - Aphagy (EP)

Hranice AbyssAphagy (EP)

Sorgh13.10.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Ztráta rovnováhy a nebrzděný pád do hlubin. To jsou "hraničtí brazilci" a jejich šestiskladbový debut.

Asi není pochyb o tom, proč tahle kapela získala moji pozornost. Název Hranice Abyss je originál jako bič a kombinace českého výrazu s anglickým je prostě divná. Díky názvu jsme vedeni na jedno z magických míst Moravy a kdyby šlo o domácí grupu, tak by na tom nebylo nic až tak zvláštního. Jenže tohle jsou Brazilci brazilovatí, a tak celá věc získává lehce pikantní příchuť. Nám domácím to může pohladit ego, ale opravdu je zajímavé, co kapelu k tomuhle názvu vedlo. Buď je v tom zápal do potápění nebo do krasu jako takového, anebo jde o čirou náhodu, která je k Hranicím přivedla. Variantě C ovšem nevěřím ani za mák. Těžko se dopátrat něčeho víc, takže se zaměřím na hudbu samotnou, která se může bez prodlení postavit do fronty na deathmetalovou sušenku z rukou zhýralého kardinála.

 

Aphagy nás svádí do horoucích hlubin temného death metalu, který na první poslech neošálí a lehce zapadne do takového toho většinového průměru. Na to že jde o debut, mě lehce překvapuje, že doslova sere na jakékoliv brazilské vlivy nebo rytmy. Čekal bych, že víceméně neznámá kapela bude chtít zaujmout pro nás exotickým šarmem, ale není tomu tak. Aphagy je co do nápadů průměrné album a brzo mi zapadlo mezi jiné deathmetalové kousky. Má v sobě určitou nezbednost, kterou zosobňuje hlavně dvojaký zpěv skákající od hlubokého murmuru do nezvedeného skřehotání ala Isacaarum. V převážně rychlopalných skladbách občas zaujmou strohé melodie odehrané na ztrápenou sólovku, ale skrze drtivý rytmus nemá jakákoliv vášeň čas rozvinout svůj arzenál. Asi nejzajímavějším kusem alba je skladba Byron´s Embrace, která v hrubých obrysech zrcadlí i trošku jemnější stylový odstín. Vyvolává asociace, vzpomínky na období zmámeného soustružení melodického deathu, který byl mojí dávnou prioritou. Melodický kov tady probleskuje nesměle, ale systematicky.

 

Užít se dá prakticky každý hřebík této ještě smůlou vonící rakve. Album je dobře vykonaným řemeslem, poctivou rutinou schopnou přežít delší časové období. Jakékoliv nominace na medaile jsou ovšem předčasné a raději bych počkal, co se v propasti bude dít dál.

 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 1.11.21 6:29

Však v pohodě, nemyslel jsem to nijak zle. Jen jsem od dob jedné mé učitelky z gymplu přesvědčen, že víme houbelec, co tím chtěla kapela říct a jestli tomu rozumíme správně nebo špatně. Tehdy jsme přestali v literatuře odpovídat na otázku "co tím chtěl básník říct". Ta otázka je sama o sobě položená špatně a je jedno, jestli ve vztahu k básni nebo k hudební nahrávce. Vnímání každého z nás je trochu jiné, jestli to Tvoje z aktuální Amenrou naprosto rezonuje, tak je to absolutně v pořádku. Ovšem stejně tak v pořádku, že u jiného to rezonuje míň a u dalšího třeba vůbec. Kdo má pravdu? Nikdo a všichni. A jestli to v zahraničí vidí jinak? Proč ne, může být ... třeba to psal bratranec baskytaristy z druhého kolene. Nebo prostě někdo, komu to sedlo. V zahaničí taky píšou, že máme rozlišovat 71 pohlaví (nebo kolik) a já pořád rozlišuju jenom dvě a nehodlám na tom nic měnit.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky