Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hspdn  - Heyday

Hspdn Heyday's ruin (EP)

Victimer7.6.2025
Zdroj: flac / promo od autora
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Krátký náhled do čarovných atmosfér, které dobře známe.

Nejen industriálně metalovým projektem 0N0 je Twisted živ, teď k jeho aktivitám přibylo nové jméno Hspdn. O poznání volnější, atmosféričtější a vůbec přístupnější kus muziky. Stále nic veselého, s vráskami osobních starostí na duši, ale hudebně snovější a zpěvnější autorova zpověď. Tohle čtyřskladbové EP je jakýmsi startem, seznámením, kudy se mohou odebírat další kroky projektu, a tak ho také berme. Nebo taky jako pokus být blíž svým osobním oblíbencům, protože s originalitou se v případě Hspdn zatím příliš nepotkáme.


Heyday´s ruin je doom rocková melancholie, post industriální vazbení a velká blízkost Jesu a Type O Negative. Obě tyto kapely se do první tvorby Hspdn otiskly hodně silně. Náladově i vokálně. Ta podobnost je od prvního poslechu docela markantní, ale nevnímám to jako problém. Bezduchá kopírka to není, jako spíš autorova chuť vydat se právě tímto směrem. Až na dotek těmto (dnes už) kultům atmosférické muziky. A tak by to měli chápat i další, kteří se s první prací Hspdn potkají. Připomenout si, co mám rád a zkusit si sám hrát na podobném hřišti. Nic víc, nic míň. Hspdn si tu možnost vyloženě užívá.

 


I když je to hudba neveselá, z Heyday´s ruin jde pohoda a klid. Všechny jizvy a neduhy jsou umývány zasněnou vizí jdoucí dál, mimo běžné chvíle. Jde o to si užít harmonie. Hudební bezstarostnost prorostlou zelení a sluncem, i když jsou na duši stíny. Je zajímavé poslouchat, jak se ty známé i méně známé linky mísí v jeden prostorový obraz. Nikam se nespěchá, někde v dálce je vidět duha a blato na cestách je těžké a lepivé. Twisted si hezky pohrál s vokály, prvotina Hspdn je jich plná. Jsou pojaty stejně atmosféricky a prosněně, jako hudba samotná.


Jako první krok rozhodně zajímavý úkaz. Krotí v sobě chuť se utápět v melodiích a nechává je odstát v mlze. Stejně jako svou živost. Ta je schoulená a pořád napůl v obklopení strojové temnoty. Skladby mají daný rámec, ale svou ryze klávesovou povahou se trochu vymyká poslední unrest. Náladově se ale nic nemění. Máte rádi trochu atmosférické beznaděje a stýská se vám po výše zmíněných kapelách? Je tady dobrá příležitost zahnat jednou nahrávkou oboje. A já si počkám, kam se tohle všechno pohne v budoucnu.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Wagi / 9.7.23 18:16

Nastal čas se posunout, vývoj....... to jsou takový fráze, že bych někoho nakopal do prdky :)) V podstatě tady máme novou kapelu od doby Withering Illusions and Desolation až po Only the Wind Remembers... Samotnej To Lay like Old Ashes byl už odklon :D každopádně mám rád jejich první alba, ten zbytek už neee at jsem se na comeback těšil, to album jsem slyšel párkrát a hotovo..... Poslouchám kapely protože se mi líbí - po 25 letech jsem došel k názoru že progres je leda k nasrání :D když to hrajou dobře at si to valej - pokud chcete progress a na každým albu poslouchat jinou skupinu najděte si víc různejch žánrů či skupin..... Tohle honění progresu je zhovadilost a důkazem je samotnej fakt, že většina skupin a kapel na scéně a TOPEk v rámci žánrů jsou držáci a jedou si to svoje oproti těmhle hipster recenzentům, kteří si pořád honěj ten svůj progress a vývoj.... To prostě není o tom udělat 20x různejch alb pod 1 skupinou na to jsou vedlejší projekty, jiné skupiny, solovka a většina rozumných umělců to naštěstí chápe.... Tenhle comaback nemá v rámci stylu ani jmnéna význam a to říkám jako člověk, co miloval a miluje Withering Illusions and Desolation a i když jsme zjistili, že původní CDR verze co se stahovala v ČR má takovej zahulenej feeling protože byla z kazety a originální cd je mnohem čistčí :D

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky