Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Pátá studiová deska a deset let na scéně. Co všechno lze očekávat od kapely, o které se už od samého začátku mluvilo jako o velké naději taneční scény?

Tak především je to rachot. Nářez. Od první chvíle, od první sekundy to ucítíte. Hrubý techno beat, který to do vás sype hned od začátku. Co na minulé desce rozpoutala až čtvrtá Butter, tady startuje hned od začátku. Možná budete mít na chvíli pocit, že tohle je techno z Berlína, ale pak uslyšíte Annin zasněný hlas a jste doma. Žádný Berlín, ale Vídeň.

Too je deskou o kontrastech. Klidové pasáže (jako v singlové Eyes Alive) střídají ostré beatové pasáže, které HVOB šly vždycky výborně. Zde to jde ale ještě víc do extrému, než třeba předváděla (dnes již legendární) Trialog z roku 2015. Konstrukce skladeb připomíná rozjetý DJ set, ze kterého jistě řada nahuštěných pasáží vznikla. A dolaďování, na to měli dostatek času v období covidu, které i tyhle workoholiky zaseklo na místě.

"TOO je naše dosud nejdrsnější a nejjemnější album. Z hlediska zvuku jsme chtěli prozkoumat prostor extrémů mezi odchodem a ústupem, mezi odhodláním a pochybnostmi o sobě samých. TOO je věnováno stavu naší mysli při hledání vnitřní a vnější sounáležitosti. Album zachycuje život v dichotomii vlastních a cizích očekávání, v pocitu, že těmto očekáváním nedostojíme, v obnovených pokusech se od těchto očekávání osvobodit." (wonderlandmagazine.com)

Na desce máte pocit, že chillové pasáže slouží jen jako hluboký nádech. Takhle přesně funguje geniálně vystavěná dvojka Capture Casa. Po dvou a půl minutách probije prostor dunivý rytmus a stačí málo, aby vás to dostalo do pohybu. Dvojice vrství citlivě, návykové pasáže proměňuje v náběhy do refrénů, které jsou Anninou doménou. A na tom dvojice za těch deset let setsakra tvrdě zamakala, aby vyznívala takhle. Dospěle, syrově a svým způsobem ještě stále alternativně.

Je to pátá deska. Druhou jsem viděl naživo a byl unesen performancí s živým bubeníkem. Další dvě stavěly kapelu do jiného světla, ale už na Rocco bylo znát, že chtějí opět přitvrdit. To se stalo zde a je znát, v čem HVOB dominují. Je to čtyřicet sedm minut čisté elektronické nirvány, která staví na průzračné a čisté produkci, kterou vlastní evolucí dosáhli až sem. Je to přehledné, masivní, přesto neuvěřitelně křehké.

Mé doporučení pro všechny milovníky současné elektronické muziky.