Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Hyenas - Deadweights

HyenasDeadweights

Jirka D.27.3.2017
Zdroj: CD v papírové pošetce / mp3 VBR // promo od agentury Creative Eclipse PR
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Sennheiser HD202
VERDIKT: Hyenas šlapou na pedály klubového extrému naplno a jejich nasazení by mohlo být vzorem, ale možná právě to je současně i jejich největší slabinou. Pokud vám totiž pouhé nasazení a žánrový standard nebude stačit, nic moc dalšího na albu nenajdete.

Promo řeči doprovázející debutní desku německých Hyenas patřily k těm silnějším a mluvily cosi o tom, jak post metal jako žánr upadá a že konečně je tu někdo, kdo to celé zvedne z podlahy. Obrazně řečeno. Celkem zvědavě jsem se dal do poslechu nahrávky a těšil se na to, jakým novým způsobem uchopila tato čtveřice Nuremburgu svět kytarových horizontů, který - ruku na srdce - moc prostoru pro nové přístupy nenabízí.

 

Hyenas band

 

Odpovědi jsem se ale nedočkal, protože Hyenas post metal, tak jak ho chápu já, nehrají. Svým pojetím mají mnohem blíž k modernějšímu hardcoru, ze kterého dost možná vyšli a na nějž nabalují postupy post hardcoru či metalcoru, ale taky hlasitost, dravost, agresi, disharmonii a kytarovou sekanou. Prostě současný recept na bolest hlavy ve stylu lehce unavených Converge.

 

Což samozřejmě nijak nevadí, na žánrovém třídění muzika nestojí.

 

Album Deadweights má jedenáct songů, sedmadvacet minut a bylo nahráno živě. Logicky tedy musí následovat sled rozvitých vět na téma živočišnost, spontánnost, uvěřitelnost, opravdovost. A skutečně tenhle pocit z desky a kapely jako takové mám a nedůvěra v cokoliv výše napsaného není na pořadu dne. Jenže?

 

 

Jenže to je tak nějak vše. Umím si představit koncert dotažený do stavu celkového propocení šatstva, těla i ducha. Respektive uměl jsem si něco takového představit ještě tak před pěti lety. Přiznávám, že album o tomto potenciálu kapely mnoho napovídá a že ta energie v něm je. A je v něm třeba i technická - hráčská zručnost a očividné nasazení. Ale už těžko v něm hledám něco dalšího, zajímavý nápad, inspirující myšlenku nebo prostě cokoliv víc, než extrémně pojatý současný hardcore. Chci toho moc?

 

Dost možná ano a dost možná v albu hledám něco, co zákonitě nemůže nabídnout. Určeno k celkovému průplachu hlavy funguje dobře, řemeslně mu neupírám nic, a pokud sleduje pouze tento cíl, u cílové skupiny bude zaručeně fungovat. Hyenas šlapou na pedály klubového extrému naplno a jejich nasazení by mohlo být vzorem, ale možná právě to je současně i jejich největší slabinou. Pokud vám totiž pouhé nasazení a žánrový standard nebude stačit, nic moc dalšího na albu nenajdete.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 24.2.17 14:23

Určitě dobrá deska, i když osobně jsem měl vždycky raději Ashes Against the Grain a hlavně The Mantle, kterou si užívám asi nejvíc. Kapely je škoda, ale Haughm byl vždycky podivín (narozdíl třeba od vyloženýho sympaťáka Andersona), takže to rozdělení tak trochu chápu.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky