Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Illegal Illusion - Night Rivers

Illegal IllusionNight Rivers

Jirka D.21.11.2025
Zdroj: CD v 3-panelovém papersleeve (#VFR 11) // promo od kapely
Posloucháno na: SONY XA5ES / SONY TA-F730ES / TANNOY Prestige Turnberry GR
VERDIKT: Možná s trochu vyšší dávkou melancholie, ale jinak pořád sví a osobití.

Dried Blood Syndrome je jednak předchozí deska z roku 2019, ale taky nápis na jednom mém tričku, který už je sotva čitelný, mnohokrát sepraný a samozřejmě se k té desce váže. Ale pořád ho mám, byť na vánoční večírek už to není a spíš tak doma k umývání nádobí. Podobné okolnosti vzbuzují touhu bilancovat a je smutnou pravdou, že za těch posledních šest let jsme jako lidi, jako společnost a jako celý svět ušli za mě dost podivnou cestu, kterou mnohdy dost dobře nechápu a nevím, jestli kdy budu. Co bude dál? Dál bude Night Rivers.

 

Nové album bílovecké kapely Illegal Illusion má osm skladeb a nějakých dvaatřicet minut, tedy je to nahrávka spíš krátká, taková jednohubka na polední pauzu v práci nebo třeba jako završení náročného dne v podvečer, kdy je v domě klid a bezpečno. Její posmutnělý a melancholický naturel, za mě směřující až někam k Placebo, se hodí pro vnitřní bilancování a takové postupné zklidnění po něčem hektickém. Ještě u předchozí desky jsem měl u mnoha skladeb pocit čehosi bojovného, čehosi jako zoufalého vnitřního puzení vykřiknout, vzbouřit se, urvat to. I tam už se ale možná pokradmu, nenápadně plížil pocit ne snad vzdání se, ale takového možná malého smíření a zklidnění (skladba Feeder), který se tentokrát prosazuje v mnohem větší míře.

 

Illegal Illusion band

 

Deska Night Rivers ale začíná stejnojmennou skladbou a u ní je to ještě tak, jak kdyby navazovala na minulé album (stejně jako velmi hutná porce Jupiterian), byť i ona nabízí chvíle pro snění v lehce se pohupujícím rytmu. Tenhle zvláštně zasněný až zastřený feeling s přibývajícím časem sílí, prohlubuje se, hovoří konejšivě a smířeně, což se paradoxně daří i na pozadí kytarového nátlaku a bubenického stylu Michala Sobotky. I’m Giving You Back uveďme jako příklad za všechny, ale v podstatě v tomto duchu je modelována většina skladeb. Pnutí je cítit hlavně pod povrchem, v náznacích, silněji pak v refrénech, kdy dochází k jeho částečnému uvolnění, ale pouze do jisté míry. V tomto ohledu mám opravdu rád To Harpoon, jsem romantik…

 

V tomto svém hudebním cítění a přístupu, jak se ho snažím spíš asi neobratně popsat výše, jsou pro mě Illegal Illusion minimálně v našem prostoru jedineční a nedostižní. A to už dlouho. Je vůbec otázka, jak a jestli vůbec jde jejich muzika časově zařadit, protože prosté konstatování kytarových devadesátek v jejich případě může platit úplně stejně jako naprostá časová univerzálnost. Nemám potřebu to rozlišovat. Stejně tak nemám potřebu rozlišovat, jestli je nová deska lepší než ta předchozí nebo ta ještě starší. Slyším jasnou kontinuitu, jasnou tvářnost kapely, jejich styl a emocionální hloubku, se kterou se mi dobře pracuje. Jsem vlastně rád, že ta deska vyšla a že je prostě dobrá.

 

Když bych měl v úplném závěru připojit pár slov pro ty, co ještě pořád poslouchají muziku z nosičů, které se dají držet v ruce nebo se na ně dá postavit kafe, tak v této chvíli můžu hodnotit CD verzi. Vinyl nemám. Leporelo skrývající kompaktní disk je čistě papírové, žádný plast a žádný booklet. K dispozici jsou texty a grafika, která mi od prvního shlédnutí připomíná album Given to the Rising od Neurosis, a neptejte se mě proč. Všechno je takové čisté, možná až sterilní a studené, a vlastně jsem trochu na pochybách, jestli se mi to líbí. Asi mě to spíš provokuje. A úplně na závěr zvuk. Velmi dobrým způsobem syrový a autentický, skvěle znějící bicí a taky zbytečně velká komprese, která vás lehce zatlačí do křesla. Žádné velké fígle, žádná hromada samplů a žádné klávesy a žádná hra na cokoliv. Živočišná kytarovka jako nejlepší argument v dnešní době přetvářky na tisíc způsobů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky