Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Imperial Triumphant - Goldstar

Imperial TriumphantGoldstar

Victimer15.5.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: I ty nejzapadlejší kouty New Yorku se lesknou, až přechází zrak. Bolí to? Ne. Křiklavá přístupnost Imperial Triumphant sluší.

Křiklavý obal, křiklavý název a křiklavé celé nové dovádění Imperial Triumphant. Až jsem se toho všeho polekal. Nechme zatím novou desku Goldstar stranou, ještě bych rád předeslal, že tahle recenze bude brána z pohledu někoho, koho kapela uhranula na albu Vile Luxury, i když měl pocit, že to celé nemůže pojmout. Tu komplikovanou opulentní zábavu jedoucí až za okraj něčeho velkého. Následující počin Alphaville mi hlava netolerovala a Spirit of Ecstasy (2022) jsem doháněl až nedávno, protože signály minulých let velely - na tohle nemáš, do toho se nepouštěj! Prostě je dobré brát tento článek s lehkou rezervou, protože ho píše člověk, který kapelu rozhodně neuctívá, spíš s lehkými obavami sleduje, jak ji nemá pod kontrolou. A tu vzájemnou nedůvěru zlomil hned první poslech nového alba Goldstar.

 


Barva obalu mně probodla obě oči a uši pak nestíhaly uvěřit, co že se to děje. Imperial Triumphant zahodili několik vrstev svých šatů a minimálně jednu škrabošku. Odhalili, jak se jim daří naložit s civilnějším vyzněním, svým způsobem jsou vidět kosti z jejich žranice. Zůstali fascinující, šílení a avantgardní, ale do popředí vyslali svou bigbítovou povahu. Nedmout se v okázalostech a složitých proplétačkách, dát na důraz a dynamiku. Přivítejte tedy Imperial Triumphant přístupné a drze vyzývavé. Že by tento přístup spustila malá kolekce cover verzí A Night in Tunisia - Covers Collection? Dost možná ano, jsou na ní k mání předělaní Radiohead, Metallica nebo Rush. Nebo je všechno jinak a mé pocity k imperiální tvorbě jsou až příliš laciné, povrchní? Jako vždycky dám na své dojmy. A ten úvodní, ale i další a i ten dnešní, úplně aktuální při psaní článku - všechny jsou pořád úchvatné. V Goldstar jsem našel Imperial Triumphant, kteří hrají i pro mne. Pro toho, kdo stál bokem.


Aby bylo jasné, deathmetalová a avantgardní, prudce výbušná a dostatečně prvokativní je také nová deska. Jenom jsou motivy a skladatelská hravost kapely mnohem přirozenější. Pryč je ona komplikovanost, přitom v Goldstar pořád dříme a připomíná se. Tahle deska je ale válec! Přímý i přes své podivnosti, důrazný i přes své úlety. Tohle je ten zatracený New York pro širší publikum. Disonance, jazzové trylky, dekadence, tohle všechno je součástí Goldstar, ale jejich křiklavost spočívá v jejich přístupné a volně se tvářící povaze. V zrcadle nestojí bubák, kterého nechcete potkat, ale civí na vás naleštěná maska jako vystřižená z módního časáku. V tomto směru Imperial Triumphant modemany skutečně jsou. Dali své těžké hudbě prostoduchost? Určitě ano. Je to špatně? Myslím, že ne. Je to nakažlivé a rafinované.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/imperial%20triumphband.jpg


Každopádně se kapela pohybuje v těsnějším prostředí. V doslova malé uličce, kam se potom sypou všechny blyštivé momenty a nápady. A že jich na těch 38 minut je. Goldstar není slepenec motivů, i když i tak to celé lze brát. Já slyším promyšlenou skládanku, zvukové puzzle, křiklavou hru, jak vše hravě spojit. Apokalypsu, zábavu, death metal, jeho blackové temnoskvrné dokreslení, čoud z klubu, zvuk ulice - to vše zachycené ve vší snesitelnosti od kapely, u které slovo snesitelnost nebylo povinnou výbavou slovní zásoby. Je to chytré, nečekané a je to šokující.


Z kompozičního hlediska vnímám Goldstar jako výjimečnou věc. Estetickou, dotaženou, ale také značně hlučnou výzvu, jak to blyštivé z obalu předat nahrávce samotné. Na poměry těchto maskovaných postav jde o až hitovou desku. Asi ztratí část svých příznivců, zaručeně najdou nové (zejména ty, co se neodvažovali) a hlavně ukáží, jak chápat komplikovanou hudbu přijatelnou formou. Drze, a znovu opakuji křiklavě. Goldstar je výživná směs provokativní avantgardy, která ztratila svou upjatost a našla se v hudbě pro masy. Ve městě pro masy. Tak pojďme, mě tohle vážně baví dělat pořád dokola. Má to 38 minut a žije si to svým přirozeně šíleným životem. Za mě prozatím v průběhu roku deska, která mě v záplavě dalších oslovila zdaleka nejvíc.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky