Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In Cauda Venenum - G.O.H.E.

In Cauda VenenumG.O.H.E.

Garmfrost18.12.2020
Zdroj: 6-panelový digipak / promo od vydavatele
Posloucháno na: mini věž
VERDIKT: Do metalového světa je vetkána soundtracková rozmáchlost a v náznacích artová hračičkovost. Je poznat, že In Cauda Venenum mají rádi nejen black, ale nebojí se ani rockové klasiky. Přičemž hrozí, že všechno smíchá a přeplácá. In Cauda Venenum své nápady kočírují poměrně zdatně, byť do nejvyšších sfér mají zatím hodně dalekou cestu.

Kapela, která se jmenuje jako poslední album Opeth, je jedním z představitelů francouzské post/blackové scény. In Cauda Venenum nejsou žádnými nováčky. G.O.H.E. je už druhým albem, kterému předcházel eponymní debut a výtečné splitko s Heir a Spectrale. Zvláště toto splitko a uhrančivá skladba In Cauda Venenum Laura Palmer, agonie à Twin Peaks ve mně zanechala silný dojem. A to nejen pro téma. In Cauda Venenum potřebují ke svému vyjádření rozsáhlé kompozice a většinou moc dobře ví, co si s dlouhou stopáží počít. Stejně je tomu tak i na aktuální řadovce G.O.H.E. Stejně jako debut obsahuje i novinka pouze dvě dvacetiminutové skladby.

 

 

Zatímco debut se nesl v docela syrovém stylu, G.O.H.E. v podstatě pokračuje tam, kde skončila Laura Palmer na zmíněném splitku. Větší prostor dostávají melancholické, avšak mohutné vlny. Obě skladby Malédiction i Délivrance jsou silně emotivní tryzny. Vedle klasického nástrojového obsazení uslyšíme i krásy violoncella, podpořené hostujícím piánem a kontrabasem. Osobně u toho navíc mlsám jednoduchou, avšak krásnou malbu front coveru i vnitřku digipaku. Najdete zde nejen jímavou grafiku a příjemné barevné odstíny, ale i texty a veškeré info. Což není žádným překvapením. Pokaždé chválím grafické vyhotovení nahrávek vycházejících pod labelem Les Acteurs de l'Ombre Productions. Ne jinak je tomu i v případě G.O.H.E. Opět se jedná o mlsání.

 

V obou skladbách se toho stihne docela dost. Dvacet minut je využito vskutku po okraj. Základem je atmosférický black s kytarami a mnohostrannou rytmikou. Ne, že by se jednalo o jazzovou raubírnu. Vše je uzpůsobené momentální náladě. Když se divočí, tak se sype, když se atmosféra ztiší, bubeník pouze vyklepává. Do metalového světa je vetkána soundtracková rozmáchlost a v náznacích artová hračičkovost. Je poznat, že In Cauda Venenum mají rádi nejen black, ale nebojí se ani rockové klasiky. Přičemž hrozí, že všechno smíchá a přeplácá. In Cauda Venenum své nápady kočírují poměrně zdatně, byť do nejvyšších sfér mají zatím hodně dalekou cestu.

 

incaudavenenum

 

Naštěstí nic takového nenastává, ale některé vzájemně neslučitelné polohy nesplývají, ale jsou na sebe jakoby nalepeny a výsledek v takových případech zůstává svým způsobem umělý.

V každém případě je G.O.H.E. albem nadprůměrným a v mnoha případech přináší posluchači silný zážitek. Je jasné, že stylotvorným nebo přelomovým dílem G.O.H.E. není a nebude. Je ovšem silně návykové. Je potřeba udělat si dostatek času, aby naplno vyzněly veškeré nuance i celkový dojem. Album je výpravné, sofistikované, umělecké, je dostatečně dramatické, ale i dostatečně metalově razantní. Rozhodně tip na poslech v těchto pochmurných časech, kdy se světlo objeví pouze sporadicky a mlha maluje za okny děsivé obrazy…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky