|
|
||||||||||

Hudební cestovatelé In Mourning našli vstřícný záliv, zakotvili a zplodili nové album.Tím přístavem je pro letošek firma Agonia Records. Když se podíváte na jejich diskografii, zjistíte, že každé album vydali u jiného labelu. Těžko říct, proč tomu tak je a bádat po tom nebudu, každopádně to svědčí o toulavých botách.
Kapela zůstává věrna svému názvu a to v tom dobrém i horším slova smyslu. Jejich tvorba je temnějšího střihu, pochmurně procítěná, špikovaná motorem tvrdých, opakujících se riffů. Na druhou stranu je z ní na mnoha místech cítit nechuť odlišit se od hlavního deathmetalového proudu pracujícího s melodiemi. V porovnání s debutem, o kterém jsem kdysi zpracoval infantilní recenzi, zjištuji, že líp už bylo. Období hledání a nesvázanosti nabízelo mnohem víc vzrušení než současná, spíš uniformní produkce. Toto je typický případ, kdy musím přehodnotit dřívější recenze. Starším deskám bych pár bodů přidal, aby se ta letošní mohla udržet nad průměrem. Tím nemyslím, že Afterglow je propadák, naopak, je to docela příjemné a vyrovnané album.
Při poslechu cítíte jeho plné tělo, které nezanechává žádné pochyby o tom, že jde o vyhranou kapelu. Zvuk je na můj vkus až moc měkký, naducaný jako polštář pro dítě, ale někoho naopak může oslovit. Oproti debutnímu albu Shrouded Divine, které je - myslím - v jejich diskografii nepřekonané, se Afterglow nejvíc blíží takovému tomu pravzoru melodického deathu. Při zmínce tohoto odvětví průmyslu si představím právě něco podobného. Naštěstí v sobě mají In Mourning zároveň něco specifického, díky čemuž spíš plavou na hladině sterilního průměru, než že by se v něm topili. Pokaždé se v táhlých plochách molitanových melodií najde něco, čím se ztopoří semínko progrese a hudba se stává vzrušujícím zážitkem. Spokojeně postrádám jednoduchost, která by kapelu pohřbila. Opakované poslechy zvolna odkrývají zajímavé nápady, které když neoslní, tak si rozhodně zaslouží uznalé pokývnutí. Své jisté kouzlo nabízí už samo zaměření kapely na mix tvrdých, deathových riffů s doomový zvolněním, jeho nostalgií, silnou melodikou a v neposlední řadě překvapivě i rockovou lehkostí. Ta je vzácným prvkem v arzenálu kapely a je používán s krajní opatrností.
Nový design nejvíc představují skvělé skladby Ashen Crown a Bellow Rise To The Above. Obě se vymykají klasickým klišé, první pro zvýšení účinku sahá k post-rockovému gradování vábivé melodie, druhá zpočátku jemně ochutnává z akustického rockování, aby se postupně stala divokým a nápaditým exkurzem krajinou členitých staveb protkávaných sóly. Zbytek je běžnější model, který neurazí, občas se blýskne nečekanou figurou, ale na zadek neposadí. Většina melodických linek se dá celkem lehce předvídat, tím víc překvapí nečekaný zvrat. Větší pestrost bych vítal u zpěvu. Převládající growling sice patří k jistotám, které In Mourning nabízejí a jde o dokonale vybroušený instrument, ovšem všeho se dá přejíst a i tato poloha může začít nudit. Hlavně jde o to, že po většinu času mluví stále stejnou kadencí, ať už muzika kvaltuje nebo ne. Nahrávce rozhodně prospívají místa, kde se chropot mění v řev nebo kde se zapojí čistý zpěv. Není to často a tím jsou tato místa vzácnější.
Afterglow v sobě má hodně nabitých částic, které vás dokáží zelektrizovat. Na druhou stranu je v něm také spousta sladké vaty, která ho drží za nohu a nepustí ho k zářivým horizontům. Při jeho poslechu soukromě zvyšuji hodnocení debutu o dvacet bodů a pak bude aktuální hodnocení spravedlivé.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Sorgh / 24.5.16 16:58odpovědět
Já vůbec nechápu, když se někdo někomu pro něco směje, kvůli oblíbenému stylu hudby už vůbec. "Sladkost" u Afterglow prostě nejlíp vystihuje mé pocity z melodických pasáží v kombinaci se zvukem. Neplést si s odsouzením. Že se to někomu líbí mi vůbec nevadí.
Mystic / 24.5.16 23:12odpovědět
Tak to chápu. Jinak víme, jak netoleratní posměváčci "metalisté" umí být..
Mystic / 24.5.16 11:23odpovědět
Nechápu slova jako sladké, jen pro to že je něco jemnější a křehčí. Mě se ony jemné pasáže líbí nejvíc z celého alba. Mo rád se této muzice oddám a ponořím se do ní kdykoliv znovu.
Garmfrost / 24.5.16 11:51odpovědět
Sladké a jemné nebo křehké melodie jsou pro mě osobně rozdílné záležitosti. Například Anathema nebo Opeth mají plno jemných a křehkých melodií, ale o sladkosti bych nemluvil. Narozdíl od cukrování takových HIM nebo Nightwish. A podobný tón kdesi v pozadí na Afterglow cítím. Každopádně nejsou pro mě velkou překážkou a desku si užívám.
Mystic / 24.5.16 12:59odpovědět
No vidíš a mě se někteří smějí, že poslouchám slaďárny jako Anathema, při tom oba se shodnem, že to na nás sladce nepůsobí. Nebo se mi moc líbí nová deska Secrets of the Moon. Kapela to schytala za to, že opustila klasický black metal a že je sladká, při tom je to pěkný atmosferický rock/metal s doomovýma prvkama. Co se týče HIM a Nightwish....to je popík.
Garmfrost / 25.5.16 8:20odpovědět
SotM mě nebaví. Ale ne pro odklon od blacku, ale protože mi nesedí skladby samotné a ten zpěv :) Ale je fajn, když je o čem kecat. :)
Mystic / 25.5.16 17:34odpovědět
A není lepšího tématu k pokecu, než hudba! :)
kubánec / 31.5.16 9:12odpovědět
HIM nebrat do huby :o)))
Garmfrost / 31.5.16 16:04odpovědět
:D
Dejv / 24.5.16 9:18odpovědět
Co se vám nelíbí? In Mourning vyrostli do krásy a výsledek je velkolepý
Garmfrost / 24.5.16 9:17odpovědět
Toho sladkého je na desce fakt hodně, ale zase ty rytmické parádičky a mohutné hradby kytar u zbytku dojem nejen vyváží, ale rovnou nadchne. Osobně mám problém spíš a opět s originalitou. Opeth z mnoha míst nelze přeslechnout. Je to výborné, ale proč se nevydat vlastní cestou, že. Za mě 7/10 :)
Label:Agonia Records
Vydáno:Květen 2016
Žánr:death/doom
Pierre Stam - basa
Tobias Netzell - kytara, zpěv
Björn Pettersson - kytara
Tim Nedergård - kytara
Daniel Liljekvist - bicí
1. Fire and Ocean
2. The Grinning Mist
3. Ashen Crown
4. Below Rise to the Above
5. The Lighthouse Keeper
6. The Call to Orion
7. Afterglow

In Mourning
The Immortal

In Mourning
Garden of Storms

In Mourning
The Weight Of Oceans

Somniate
We Have Proved Death

The Cinematic Orchestra
To Believe

Bad Religion
True North

Raison d'être
Alchymeia

Blood Stain Child
Epsilon

MMTH
Infinite Heights

Junius
Eternal Rituals for the Accretion of Light

Self-Hatred
Hlubiny
Brněnská cyber-punková kapela Plague Called Humanity po dlouhých šesti letech přichází s novou muzikou, a to singlem Obey. V podobě videoklipu můžete ...
28.11.2025Domácí elektro-metalová kapela Mean Messiah zveřejnila nový singl Death Is On My Side, ke kterému pod režijním vedením Pavla Monroe Kohouta vznikl i v...
27.11.2025Americké death metalové trio Malefic Throne streamuje svůj debut The Conquering Darkness, který vychází 28. listopadu u Agonia Records. Poslechnout si...
25.11.2025Legendární Pestilence přivítali nového basáka. Stal jsem jim Dario Rudić (Inceptor, Firmament), který nahradil Roela Källera.
24.11.2025Kopřivnická atmo-sludge/post-metalová kapela Archetyp v těchto dnech vydává svou novou desku Bardo, na které najdete šestici koncepčně propojených skl...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.