Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Hudební cestovatelé In Mourning našli vstřícný záliv, zakotvili a zplodili nové album.Tím přístavem je pro letošek firma Agonia Records. Když se podíváte na jejich diskografii, zjistíte, že každé album vydali u jiného labelu. Těžko říct, proč tomu tak je a bádat po tom nebudu, každopádně to svědčí o toulavých botách.

Kapela zůstává věrna svému názvu a to v tom dobrém i horším slova smyslu. Jejich tvorba je temnějšího střihu, pochmurně procítěná, špikovaná motorem tvrdých, opakujících se riffů. Na druhou stranu je z ní na mnoha místech cítit nechuť odlišit se od hlavního deathmetalového proudu pracujícího s melodiemi. V porovnání s debutem, o kterém jsem kdysi zpracoval infantilní recenzi, zjištuji, že líp už bylo. Období hledání a nesvázanosti nabízelo mnohem víc vzrušení než současná, spíš uniformní produkce. Toto je typický případ, kdy musím přehodnotit dřívější recenze. Starším deskám bych pár bodů přidal, aby se ta letošní mohla udržet nad průměrem. Tím nemyslím, že Afterglow je propadák, naopak,  je to docela příjemné a vyrovnané album.

Při poslechu cítíte jeho plné tělo, které nezanechává žádné pochyby o tom, že jde o vyhranou kapelu. Zvuk je na můj vkus až moc měkký, naducaný jako polštář pro dítě, ale někoho naopak může oslovit. Oproti debutnímu albu Shrouded Divine, které je - myslím - v jejich diskografii nepřekonané, se Afterglow nejvíc blíží takovému tomu pravzoru melodického deathu. Při zmínce tohoto odvětví průmyslu si představím právě něco podobného. Naštěstí v sobě mají In Mourning zároveň něco specifického, díky čemuž spíš plavou na hladině sterilního průměru, než že by se v něm topili. Pokaždé se v táhlých plochách molitanových melodií najde něco, čím se ztopoří semínko progrese a hudba se stává vzrušujícím zážitkem. Spokojeně postrádám jednoduchost, která by kapelu pohřbila. Opakované poslechy zvolna odkrývají zajímavé nápady, které když neoslní, tak si rozhodně zaslouží uznalé pokývnutí. Své jisté kouzlo nabízí už samo zaměření kapely na mix tvrdých, deathových riffů s doomový zvolněním, jeho nostalgií, silnou melodikou a v neposlední řadě překvapivě i rockovou lehkostí. Ta je vzácným prvkem v arzenálu kapely a je používán s krajní opatrností.

Nový design nejvíc představují skvělé skladby Ashen Crown a Bellow Rise To The Above. Obě se vymykají klasickým klišé, první pro zvýšení účinku sahá k post-rockovému gradování vábivé melodie, druhá zpočátku jemně ochutnává z akustického rockování, aby se postupně stala divokým a nápaditým exkurzem krajinou členitých staveb protkávaných sóly. Zbytek je běžnější model, který neurazí, občas se blýskne nečekanou figurou, ale na zadek neposadí. Většina melodických linek se dá celkem lehce předvídat, tím víc překvapí nečekaný zvrat. Větší pestrost bych vítal u zpěvu. Převládající growling sice patří k jistotám, které In Mourning nabízejí a jde o dokonale vybroušený instrument, ovšem všeho se dá přejíst a i tato poloha může začít nudit. Hlavně jde o to, že po většinu času mluví stále stejnou kadencí, ať už muzika kvaltuje nebo ne. Nahrávce rozhodně prospívají místa, kde se chropot mění v řev nebo kde se zapojí čistý zpěv. Není to často a tím jsou tato místa vzácnější.

Afterglow v sobě má hodně nabitých částic, které vás dokáží zelektrizovat. Na druhou stranu je v něm také spousta sladké vaty, která ho drží za nohu a nepustí ho k zářivým horizontům. Při jeho poslechu soukromě zvyšuji hodnocení debutu o dvacet bodů a pak bude aktuální hodnocení spravedlivé.