Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
In The Woods... - Diversum

In The Woods...Diversum

Sorgh25.1.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: V lesích je živo a poslední dobou i dobrá úroda. Norští náladotvorové In The Woods... toho mají pořád hodně na srdci a my se můžeme radovat z další sbírky pěkných písní.

Druhá míza téhle oblíbené kapely je logicky jiná než dřevní počátky, ale neřekl bych že slabší. Má prostě jiného ducha spojeného s personálními změnami a vůbec s vývojem kapely v čase. Bylo by to ostatně divné, kdyby po deseti letech od přerušení činnosti přišli s dalším Omniem. Proto jsem se po návratovém albu Pure neurazil a neznechutil, naopak si tu elegantní proměnu užil. I přese všechno v kapele zůstalo něco z původního charisma a ten náboj na albech je. Cease The Day řadím oproti Pure ještě výš, jakoby si vše hezky sedlo no a nová deska Diversum je pak zatím úplně nejlepší. Řekl bych, že na ní se In The Woods... podařilo rozvést své možnosti k netušeným vrcholům a nahrát sebevědomé album mimo jakékoli pochybnosti nebo ohledy zpět.

 

Diversum je asi nejvíc rockové album v diskografii ITW. Už nemůžeme s klidným svědomím mluvit o doom metalu, i když jeho šlahouny jsou zde důkladně vpleteny do složitých vazeb s mnohem lehčím, atmosférickým základem. Tvrdé postupy stále vystrkují růžky, ale nesnaží se na sebe stáhnout všechnu pozornost, a tahle pokora je hodná našeho ocenění. Karty jsou rozdány trošku jinak než dřív, nejde sice o jinou hru, ale rozdávající si s hracími papírky důkladně pohrál. To, že metal zařadil zpátečku není vadou na kráse a taky to neznamená, že by jsme dostali impotentní nebo vyčichlé skladby. Energie pulsující v arteriích kapely je nasycena novou krví a album je ventilem, přes který se dostává k nám. Nejsme ochuzeni o tvrdé party, které sem patří a vždy patřit budou, proto by bylo chybou vyhodit ošuntělé rifle a odpárat s láskou sbírané nášivky.

 

Stále můžeme říct, že ITW hrají hudbu pro příjemné a osamělé toulání lesem. Atmosféra je typicky zachmuřená a v úvodní skladbě na nějaký výraznější tvůrčí posun zatím nic neukazuje. Střední tempo, krásná kytarová sóla a razantní refrén, který z vás dělá nadšeného spolupachatele. S tímto doomovým ploužením se setkáváme pravidelně, ale nejsou to dlouhé schůzky. Skladby se rychle oklepou a rozkvétají do melodických a mnohdy velice otevřených kompozic. Rozlet, čas pro hluboký nádech, to jsou pocity, které mnou cloumají. Oceňuji věrnost stinným a sevřeným údolím, ale stejně tak vítám rozlet vstříc širokým horizontům rovných plání. Album je plné energie, kterou neskrývá a většina svižných pasáží mi ohřívá krev blízko bodu varu. Ovšem hlavní síla desky leží v nádherných melodických partech, ve kterých je slyšet typický rukopis kapely, hlavně ten pozdní. U takových hitů jako jsou Wonderful Crisis nebo Master Of None mě přepadá nekontrolovatelné chvění. Místa, kde se poklidný přednes zvrátí do metalového běsnění, jsou momenty, které nikdy nezapomenu. Ale bylo by nespravedlivé jmenovat jen tyhle dvě skladby, protože každá ze zbývajících šesti je klenotem.

 


Co kapele provětralo peřiny nejvíc a co vidím jako nejsilnější prvek Diversum, je nový zpěvák. Hlas Jamese Fogarthyho na Pure i Cease The Day nejde odsoudit jako špatný. V pochmurné a stísněné atmosféře zmíněných alb měl své místo. Ovšem to, co na Diversum předvádí Bernt Fjellestad (ročník 78, což je moc dobrý ročník!) je vokální orgie, ze které mám husí kůži. Takhle by asi zpíval Chris Cornell, být ještě mezi námi. V některých vypjatých pasážích mám pocit, jako bych poslouchal některou jeho pozdní sólovku. Kdoví, angažmá u ITW by pro něj mohlo být zajímavou výzvou. Bernt je prostě skvělý a kapela šlape jako hodinky. Nostalgické ladění skladeb dostává expresivním vokálem pěkně na prdel a nahrávka má hodně nejednoznačnou jmenovku. Hrubý zpěv je oproti dřívějšku upozaděn, ale nezmizel docela. Vzácně se dočkáme přiškrceného growlu i murmuru a tím je položen další důkaz o nehynoucí přítomnosti metalových základů.

Současní ITW jsou už jiná kapela než kdysi. Z původní sestavy zůstává držák Kobro, zbytek v porovnání s ním jsou stále nováčci. Dohromady se jim však daří dělat nápaditou hudbu, která ctí svoji historii a zároveň jde dál. Tohle mě fakt potěšilo. 

 https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/in%20the%20woods%20band.jpg


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.23 15:22

Baví mě to. Nároky na titul In The Woods... vůbec neřeším, důležitý je pro mě hudební obsah, logo na titulním obrázku je pro mě vedlejší. 85 %

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 27.1.23 15:22odpovědět

Baví mě to. Nároky na titul In The Woods... vůbec neřeším, důležitý je pro mě hudební obsah, logo na titulním obrázku je pro mě vedlejší. 85 %

Nobody important. / 25.1.23 13:44odpovědět

Not "in the woods..." really though, is it? None of the original full members (X. Botteri, C.M Botteri, Jan or Oddvar (RIP) feature on this album, how is it an In the Woods... album? It's been common knowledge for quite some time Kobro was considered a session musician and yet he seems to have run away with the project and almost seems to sabotaging the name by partaking in a complete shift in direction of the band, why? Use a different name because it's a different band, but sure... by using the name "In the Woods..." it gives you easy access to sales and bookings. Give it a rest, ITW is somehow a poor cover band of itself being held together by duck tape so Kobro and friends can get onto shows. sad, really sad.

D. / 25.1.23 9:43odpovědět

S tímto albem jsem měl velký problém, trvalo dlouho, než jsem našel klíč k jeho poslechu. Obecně miluji kapely, které se vyvíjejí, nakonec mezi začátky a pozdější tvorbou takových The Gathering nebo Ulver jen těžko formálně hledat, mimo mimořádné kvality, jakoukoliv spojnici...a všechny ty podoby si užívám. V tomto případě ale mám ve finále pocit, že jedinou slabinou alba je skutečnost, že vyšla pod jménem ITW. Bohužel dědictví v čele s nepřekonatelným skvostem Omnio je příliš silné a jedinečné a v moment, kdy z původní sestavy zůstává pouze bubeník, který navíc není žádným tvůrčím mozkem kapely a paradoxně pro mě podává na tomto albu na jeho poměry poměrně nevýrazný výkon, je využívání původního kultovního jména celkem sporné. Když ale toto člověk skousne, má před sebou výtečné album, plné silných momentů. Ponávratová alba byla sice také již výrazně odlišná (a skvělá) a je to jedině dobře, ale ducha ITW jsem tam pořád cítil, tady ne.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky