Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Incantation - Unholy Deification

IncantationUnholy Deification

Garmfrost23.10.2023
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: phone, Marshall Major IV
VERDIKT: Unholy Defication je album příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu.

Stejně jako zbytek světa i já hodnotím každou novou nahrávku nesmrtelných Incantation optikou vlastní historie. Poslouchám tyto smrtonoše od svého dětství. Můj vztah se během dospívání a stárnutí měnil. Od prvotního nadšení a následného odmítání jsem si před dekádou našel cestu zpět. Porovnávám raději poslední desky. Jsou si podobnější, nahráli je věkově srovnatelnější muzikanti a už od nich neočekávám žádnou rebelii jako spíše sázku na jistotu a super zábavu.

 

Unholy Deification tyto požadavky beze zbytku splňuje. Incantation nezkouší žádné novoty. Jedou pěkně v járku a dělají radost svým věrným napříč planetou. Jejich death metal je archaický, je ponurý a chorobný. Už nezmiňuji zlý a brutální, poněvadž všechno bylo už dávno překonáno dalšími a dalšími následovníky. Co se Incantation upřít nedá, je snadno rozpoznatelný rukopis a nerozporovatelné místo v galerii titánů extrémní hudby.   

 

incantation

 

Lidé kolem Johna McEnteeho se mnohokrát protočili. Spolu s letitým kumpánem Kylem Severnem táhnou tu svou káru neúnavně dál. Rovněž basák Cuck Sherwood je členem kapely patnáct let. Utíká to. Jediným novicem a posilou ansáblu je o generaci mladší kytarista Luke Shively (Dismemberment). Je to samozřejmě John, kdo diktuje, kdo udává tón a tak Lukeho přítomnost příliš významným obohacením není.

 

Unholy Deification se od Sect of Vile Divinities moc neliší. Nejraději mám Profane Nexus – to byla sakra dobrá deska. Jsou jimi i zmíněné poslední dvě, jen mám problémy říct a vypíchnout, v čem jsou jiné či výjimečné. Jsou stejné po všech směrech. Novinka samozřejmě neopisuje předchůdce. Jen v klidu navazuje tam, kde skončila závěrečná skladba Sect of Vile… Nová sbírka je záživnější, možná i více doomová a oplývá chytlavějšími sóly. Mají podobný feeling i atmosféru. Někdo se může ušklíbnout nad tím, proč má poslouchat to stejné pořád dokola. Nemusí. Rád bych zde zmínil, že čekat od starobylých kapel nečekaný progres by mohlo přinést nemalé zklamání. Leč bych právě vypíchl, že na rozdíl od mnoha jsou skladby Incantation příjemně vstřebatelné a lákající k dalšímu poslechu. Ani fyzickou únavu, jako v případě posledních Cannibal Corpse, u Incantation nenacházím. Pánové se nepouští do přehnaného extrému. Tam, kde tuší, že by to nemuselo dopadnout dobře, nejdou, a dělají dobře.

 

 

Kdo má rád staroškolský death metal s dobrým growlem a výbornou tvůrčí nápaditostí, neměl by Unholy Deification vynechat. Groove tlak jako například v Convulse (Word sof Power) III nebo sypanice v Offerings (The Swarm) IV je radost poslouchat. Incantation předvádí mladším konkurentům, jak se dá elegantně stárnout. Nečekejte nic nového, nic nečekaného. Vše už zde bylo. Je to ale podáno s grácií a nadhledem.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky