|
|
||||||||||
Incubus na své nové album nespěchali a při počítání roků od předchozího studiového počinu Light grenades bychom se dobrali čísla pět, podobně jako u letošní novinky kolegů The Strokes. Tuhle partu sleduju už hodně dlouho a když o tom tak uvažuju, byla to jedna z prvních kapel, kterou jsem začal kdysi v historii poslouchat a kterou hlavně poslouchám do dnes (což se o mnohých jiných říct nedá). Samotní Incubus vznikli před úctyhodnými dvaceti lety a z nynější pětičlenné sestavy, vedené zpěvákem Brandonem Boydem, si tři mohou osvojit roli zakládajícího člena. Jak už to u tak dlouho fungujících kapel občas bývá, jejich tvorba za tu řádku let prošla jistými proměnami a tak z dřívějšího tvrdého rocku s velmi lehkým nakouknutím do metalových luhů se postupně stávala kapela ponejvíce rocková a snad díky občasným experimentům a celkem svébytnému pojetí si získala přízvisko alternativní.
Když byste protáčeli diskografii kapely ve svém přehrávači, na každé další desce byste poslouchali hudbu posunutou o malý krůček jinam a přitom stále typické Incubus. Ona zajímavá chemie se z mého pohledu zasekla na dnes již zmíněné nahrávce Light grenades, kde skladby zněly buď příliš předvídatelně, a nebo z nich byla cítit nepřirozená „nutnost“dělat věci jinak než minule. Tuhle desku jsem si pořídil čistě do sbírky, vracím se k ní jen málo. S o to větší zvědavostí jsem čekal, co nového přinese album If not now, when?, které vyšlo někdy v první polovině července.
Výsledek? Jedenácte skladeb, 50 minut a nejpohodovější album, které kdy Incubus vydali. Jestli se dřív dalo hovořit o rocku, tentokrát se dostáváme do vod ultra light, super soft. Uznávám, že po předchozí recenzi kolegy Victimera na novinku Iperyt, se posouváme k úplně druhému mantinelu a nebudu se divit, když se příznivcům UG black metalu začnou potit obličeje a rozmazávat líčení. Život je pes.
I když úvod vyznívá poněkud odlišně a navozuje atmosféru let 80. (podobně jako novinka zmíněných The Strokes), během okamžiku se tento pocit ztrácí. Zůstává hodně poklidná hudba, lehoučká kytara, decentní atmosféra kláves, překvapivě dobře slyšitelná baskytara a odpočinkové bicí. Vše zastřešeno typickým zpěvem dává ve výsledku písničkové album, které zní všelijak jen ne stereotypně a jednolitě. Přesto že je aranžování jednotlivých kousků hodně jednoduché, je celkem zajímavé pozorovat drobné rozdíly, které se asi nejvýrazněji projevují na postu Chrise Killmora. Tento chlapík, kterému rostou dredy s přibývajícím počtem alb, se tentokrát ujal kláves, piana, mellotronu, Hammondek a samozřejmě gramce a právě jeho příspěvek vytváří zajímavou atmosféru, která doznává zajímavých změn napříč albem. Kytary jsou dost odlehčené, často jen vybrnkávají pohodovou melodii a nebojí se pustit do čistě akustických pasáží. Velká, velká pohoda.
Incubus se prostě proměnili, vyměkli a i když do světa vypustili jako první singl skladbu Adolescents, která jakoby tvořila pojítko s předchozí tvorbou, ostatní materiál je jiný. Nechybí opět „tak trochu jiné kusy“, mezi které lze bez obtíží zařadit rytmickou Switchblade a samozřejmě předchozí In the company of wolves, která mi přijde jiná i zvukově a tak nějak k těm ostatním nezapadá. Celkem marně hledám nějaký naprostý hit, který býval na předchozích deskách nepsaným pravidlem, ale když tak poslouchám, on ani není potřeba. Skvělá záležitost je pátá Isadore ... a mohl bych vybírat dál.
If not now, when? je pohodička, kterou jsem už dlouho potřeboval. Je to album, kolem kterého je třeba chodit po špičkách a opatrně našlapovat, stejně jako tak činí francouzský provazochodec Philippe Petit, jehož fotografii z roku 1973 Incubus umístili na čelní stránku bookletu. Při poslechu zapomínám na všechny trable, mizerné zprávy, vyprázdněné norské zásobníky i krachující země PIIGS. Relax nikoliv laciný a jednoduchý, relax nápaditý a inspirativní.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Label:Epic / Immortal
Vydáno:Červenec 2011
Žánr:alternative rock
Brandon Boyd – lead vocals, rhythm guitar
Michael Einziger – lead guitar, piano, backing vocals
Jose Pasillas II – drums
Chris Kilmore – piano, keyboards, mellotron, organ, turntables
Ben Kenney – bass guitar, backing vocals
1. If Not Now, When?
2. Promises, Promises
3. Friends and Lovers
4. Thieves
5. Isadore
6. The Original
7. Defiance
8. In the Company of Wolves
9. Switchblade
10. Adolescents
11. Tomorrow's Food
Incubus
8
Omnium Gatherum
Beyond
D.O.P.
Ve jménu míru
Bran
Beaj vat!
Obscura
Akróasis
Menace Ruine
Cult Of Ruins
David Gilmour
Live at Pompeii
Fates Warning
The Spectre Within
Dornenreich
Du wilde Liebe sei
Atrocity
Okkult
Centinex
Doomsday Rituals
Jak už jsme oznámili dříve, na MetalGate právě vychází další knižní titul, který se po řadě blackmetalových tentokrát věnuje death metalu a grindcoru....
2.5.2024Pathology zveřejnili klip ke skladbě Psychotronic Abominations z připravované řadovky Unholy Descent, která vyjde 17. května u Agonia Records.
2.5.2024October Tide natočili klip ke skladbě Unprecedented Aggression z loňské řadovky The Cancer Pledge (naše recenze)
1.5.2024Floridští rouhači vydali koncem dubna nové album nazvané Banished By Sin. Obsahuje dvanáct skladeb znějících jako ten správný chlív.
1.5.2024Tradiční festival folklórní hudby Antitrend ročník 2024 se opětovně v Žabčicích u Brna odehraje v sobotu 29. června. Startovat se bude v pravé poledne...
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.