Recenze: Inhibitions - With the Fullmoon Above My Head

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

InhibitionsWith the Fullmoon Above My Head

Garmfrost5.10.2020

Zdroj: CD, promo od vydavatele

Posloucháno na: mini věž

VERDIKT: Dojem z With The Fullmoon Above My Head kazí především její stylová rozháranost. Kapela jakoby nevěděla, jestli chce být raw, tedy ostrá jako břitva, nebo s příměsí kláves raději zkoušet cvrlikat jako staří Dimmu Borgir (The Final Pain).

Jsou kapely, které nabízí světu skvostné debutové nahrávky a laťku jimi nastavenou se jim pak nikdy nepodaří zdolat. Pak jsou takové, co rostou s každou další nahrávkou a jeden se nestačí divit, kde se v kdysi neohrabané nicce bere taková síla. Pak jsou samozřejmě i ty, které z ničeho maximálně vykřesají průměr a nepomůže jim ani svěcená voda. Inhibitions mají na krku už víc než dvanáct let existence a nutno dodat, že z podzemního proudu se jim zatím nepodařilo dostat ani na skok. V jejich syrovém matrošu se mihne sem tam chytlavý kousek, ale většina se nese v nic moc módu.

Vydávající label Satanath Records nám album With The Fullmoon Above My Head poslal k recenzi s ročním zpožděním. Mezi tím vyšlo další album, ale o něm možná později. Abych navázal na své filozofování, Inhibions patří bez sebemenšího zaváhání k třetí variantě. O průšvih století se sice nejedná, to bych zbytečně hejtoval, každopádně s ohledem na více než dekádu fungování a fakt, že je recenzovaná deska už třetí v pořadí, nepřináší její poslech zhola nic výraznějšího. Oba členové, kteří si své nástroje pohostinně rozebrali, umí hrát, své hudbě věří, ale božskými nápady nehýří ani za mák. Jedná se o kapelu, kterou si s chutí poslechnete v klubu, ale ani ve snu vás nenapadne si ji pustit doma a časem zapomenete i její název.

inhibitions

Dojem z With The Fullmoon Above My Head kazí především její stylová rozháranost. Kapela jakoby nevěděla, jestli chce být raw, tedy ostrá jako břitva, nebo s příměsí kláves raději zkoušet cvrlikat jako staří Dimmu Borgir (The Final Pain). Nejedná se o žádný sekec mazec, sypačky se rozjedou jen občas. Nejlepší momenty se odehrají ve chvíli, kdy zvolní úplně. Tehdy se přidávají působivé basové hrátky a příjemně rozehrávají kytaru (Voices Inside). V ten moment má víc prostoru se uvolnit a přidat na vyhrávkách. Až v závěru se ozvou ozvěny své domoviny (Κανεις σας δε θα μεινει ζωντανος). Toho by se kluci měli držet. To se mi líbí. Tohle tvrzení, přiznávám, je hodně osobní a není nutné je brát jako směrodatné.

Nechci říct, že by čas strávený ve společnosti With The Fullmoon… byl pro mě utrpením. Občas jsem se do poslechu musel nutit, ale když už jsem si album pustil, doposlouchal jsem ho a sem tam se přistihl, že si poklepávám do rytmu. Image obou pánů mi připadne ve své prostotě úsměvná. Jeden je zakuklený a druhý ne. Na druhou stranu až na logo, které je podle mě moc přehnané, je grafické zpracování vnitřku bookletu (i čelní front cover) příjemné a pro mě představuje to nejzajímavější.

Rád bych vše zakončil konstatováním, že se vše v budoucnu v dobré obrátí, že je na čem pracovat a vyvíjet se. Bohužel jsou Inhibions už kapelou zavedenou, vyspělou a ve svém přesvědčení zakotvenou. Výsledkem je právě aktuální novinka Divine Plague. Nevím, co by se muselo stát, abychom našli společnou řeč. Každopádně szohlasů, které jsem zaregistroval, je mi jasné, že moje tvrzení se nemusí rovnat názoru veřejnosti. Přece jen existují daleko větší zbytečnosti a hovadiny, které neúprosně zaplavují scénu.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.