Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insect Ark - The Vanishing

Insect ArkThe Vanishing

Sorgh7.4.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Insect Ark stvořili Hmotu, která je neskutečně reálná a cítíte na hrudi každý její gram. The Vanishing je silně působivé album, které se stane milníkem v řadách jemu podobných.

Tahle kapela je zjevení, o kterém máte důvod pochybovat, jestli je reálné nebo ne. Hudební fantazie, které z dílny Insect Ark vycházejí, se dají popsat jako temné sny, které vás v noci paralyzují. Ani ne tak hrůzou, jako spíš neuvěřitelnými možnostmi, které se vám otevírají před očima. Nevíte, kde končí realita a začíná potlačený chtíč, kterému se bráníte dát volný průchod. Jedním slovem temná nádhera, které je těžké odolat. Lepší podlehnout, ať to stojí co to stojí.

 

Sestava kapely doznala zásadních změn. Na aktuálním albu Danu Schechter už nedoprovází za bicí soupravou Ashley Spungin, se kterou nahrála předchozí desku Marrow Hymns . V létě ukončily spolupráci a v kapele ji na podzim nahradil Andy Patterson, který kdysi bubnoval v kapele Subrosa. V Insect Ark dostal na starost bicí a samply, o zbytek se dál stará Dana a zůstává hlavní ředitelkou ansámblu.

 

Z pěkné mazaniny na obalu se pozvolna rýsuje silně podladěné, monotónní preludování, do kterého se rozpíjejí chvějivé tóny kytary. Silné kafe hned na úvod, ale nadávkované tak akorát a líbezně vzrušující. Jamování na takovém silném, dunivém spodku páchá čarokrásné efekty na mé psychice. Rytmus je celý v rukou skvělé baskytary, zatímco bicí souprava je jaksi do počtu a jen přicmrndává. Dana se s basou vydává i do míst vyhrazených převážně jiným a s chutí zahraje nějaké to dunivé sólo.

 


I když se to zpočátku moc nezdá, melodií album nabízí víc než dost. Sice jsou často lehce rozmázlé, kolísání tónů navozuje atmosféru opiového doupěte, ale pak přijde přesný, bryskní a naprosto příčetný akord, který iluzi duševní nepřítomnosti vylučuje. Tahle dualita, nahlížení reality ze dvou odlišných úhlů - příčetnost a zkouřené nevědomí - se mi  líbí.  Album by mohlo být soundtrackem k nějakému kosmickému sci-fi, kde se sympatická posádka dostává za hranici pochopitelného světa. Úplně vidím jejich vykulené obličeje v kulatých okýnkách hvězdoletu a sliny, které jim kapou na přístroje. Věci, které vidí nejdou pochopit a popsat lidskou řečí. Stejně jako tahle hudba, ke které bych předepsal lehký alkohol, ale není to nutné. Samo album vás ovíní svojí snovou atmosférou.


Jednotlivé příběhy charakterizuje pomalé odtékání času. Ani v jednom případě vás nic nenutí pohnout rychleji rukou, na všechny své taje vám dává dostatek času. Vždyť zásadním úspěchem je shoda a souznění. Jedinou veličinou, která na vás působí je váha. Insect Ark stvořili Hmotu, která je neskutečně reálná. Návodem, jak s ní naložit a nebýt zavalen, je zklidnění, které není snadné v dnešní těžké době přijmout. Uzavřít se jednoduše doma a nalézat v této nahrávce východiska. Počkat, až se to venku přežene a zatím doma prožívat toto mizení, rozpíjení se v hlubokých tůních melancholie. Důležité je, že tohle doomání není o depresích, ale o temnějších odstínech krásy, kterými je nutné vyvažovat pohledy na líc všeho kolem. V monotónních, dunivých krocích Insect Ark je ukryta míza životní moudrosti a čeká na ty, co ji vyrýžují. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 7.4.20 10:21

Insect Ark náramně rozkvetli a album od alba se hodně posouvají. Hudebně je vidím jako protipól Lento. Ti jako by jeli na energy drincích a poskakujíc kolem by asi umřeli, kdyby jim došla dávka kofeinu. To Insect Ark se v klidu a jistotě válí v té svojí Hmotě a umí ji tvarovat. Obě tyhle polohy dřevorubecko-progresivní psychedelie mám ale rád! A The Vanishing je hodně povedená deska!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 7.4.20 10:25odpovědět

Moc fajn deska. Nebýt čínských netopýrů se špinavejma nohama, mohl být vinyl už doma :/

Victimer / 7.4.20 10:21odpovědět

Insect Ark náramně rozkvetli a album od alba se hodně posouvají. Hudebně je vidím jako protipól Lento. Ti jako by jeli na energy drincích a poskakujíc kolem by asi umřeli, kdyby jim došla dávka kofeinu. To Insect Ark se v klidu a jistotě válí v té svojí Hmotě a umí ji tvarovat. Obě tyhle polohy dřevorubecko-progresivní psychedelie mám ale rád! A The Vanishing je hodně povedená deska!

Lomikar / 7.4.20 8:32odpovědět

Jsem si zprvu říkal, že Ashley za ty dva roky, kdy jsem ji viděl naposledy, dost zpustla a ona místo toho hodila ručník do ringu. Mimochodem ten cover alba je dost velkej ripoff výtvarníka Dave McKeana. Komu se líbí, doporučuji mrknout na jeho práce.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky