Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Insomnium - One for Sorrow

InsomniumOne for Sorrow

Jirka D.4.1.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Bezpochyby výborně zvládnutá deska, která svému žánru ani kvartetu Insomnium neuřízne ostudu, a fanoušky melodického death metalu (a nejen ty) jednoznačně potěší. Snad je to dost.

I když je nový rok už nějaký ten den realitou, recenzemi se budu ještě chvíli navracet do roku předchozího. Jedním takovým ohlédnutím bude i dnešní článek, který si dává za úkol vzpomenout na poslední desku finských melodiků Insomnium, jež si nepochybně vaši pozornost zaslouží ... i když na dělání děr do již dost děravého světa ambice nemá, nač chodit kolem horké kaše a nenalít si čistého vína hned v úvodu.

 

Album One for sorrow vyšlo v polovině října a bez velkých překvapení se zařadilo do skupiny bravurně zvládnutých desek melodického death metalu, které si více zaslouží přívlastek první než-li ten druhý. Takoví odlehčení Dark Tranquillity, řekl bych. Stejně nepřekvapivý je zvuk desky, který, měřen dnešními přísnými měřítky a kritérii, splňuje asi vše se zárukou nejméně dvouletou. Silně vytažené basy rytmické sekce dávají pevný základ kytarovým výletům, hlas posazený tak akorát, aby se vezl na melodických vlnách lehce neklidné vodní hladiny, vše obohaceno místně se vyskytující klávesovou aurou, která dává soundu další rozměr. Je vůbec na co si stěžovat? Možná na kompresi... Instumenty i hlas byly nahrány ve třech studiích, v jednom z nich proveden mix, ve čtvrtém mastering – a ve výsledku je to poznat: čistota, vyváženost, plochost a další podobná slova mě napadají při poslechu aktuálního alba této finské čtveřice; pěkně si nás ty kapely rozmazlují.

 

Pokud vám One for sorrow do této doby unikalo a rozhodli jste se do něj pustit, ukrojte ze svého času nějakých třiapadesát minut, do kterých bude našlapáno kulatých deset skladeb (bohatší fanoušci, kteří investovali do limitované edice, si přidají jednu skladbu k dobru – Weather the storm). Na co se máte připravit? Melodický (death) metal klasického střihu, výborně podaný, akurátně zkomponovaný, instrumentálně na úrovni, snadno poslouchatelný a vstřebatelný. Vokál v growlových polohách drsný tak akorát, aby neodradil jemnější povahy, přesto bez větší zajímavosti, kterou si přivlastňuje především kytarový tandem – jednoznačně největší tahák na albu. A něco navíc? No mnoho toho nebude, při poslechu alba se mi hlavou honí slova jako „tradiční“ a „klasický“. Skladby se drží v již dostatečně vyjetých kolejích, výjimkou je pouze první Inertia (v podstatě intro) a sedmá náladovka Decoherence, která je zase čistě instrumentální. Zbylých osm skladeb lze bez obalu označit jako výborné, fanoušci žánru budou bez pochyb spokojeni. A není to málo? Snad by se ještě patřilo vyzdvihnout klávesové party, které jsou zakomponovány velmi citlivě, decentně zjemňují kytarovou atmosféru a výsledný dojem z desky posouvají o stupínek výše. Jinak ale máme co do činění s „pouze“ výborným melodickým metalem, kterým Insomnium potvrzují svou pozici v širší evropské elitě daného žánru, ale tím také ambice desky končí.

 

 

Nějaká slova závěrem? Pochvalu si zaslouží rovněž zpracování dvanáctistránkového bookletu, ve kterém dohledáte všechny podstatné informace o albu a anglické texty všech skladeb. Rozsah standardní, grafika povedená. Čtyřpanelový digipak zmíněné rozšířené edice se bohužel stává čím dál rozšířenější úspornou formou tohoto provedení hudebních nosičů, bohužel. Snad vás aspoň potěší hostující Mikael Stanne v oné bonusové skladbě.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky