Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
JAAW - Supercluster

JAAWSupercluster

Jirka D.11.7.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps) / bandcamp
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Připomínka starých časů, ale i svěží závan současnosti v podání nového jména na poli industrialu. Naučte se vyslovovat JAAW.

Na kapelu JAAW jsem narazil v souvislosti s dohledáváním informací k aktuálnímu albu Therapy?, které vyšlo letos v květnu a které i když není vyloženě špatné, podle mě je spíš do počtu a těžce ve stínu předchozí desky. Ta byla skvělá. Myslím, že to bylo na wikipedii, kde jsem zachytil poznámku takovou, že zpěvák Andy Cairns se účastní na bočním projektu JAAW, což prý je superkapela hrající post-industrial, toho času právě debutující deskou Supercluster. To se psal letošní květen a bylo jasno, že tohle musím slyšet.

 

Název kapely JAAW je podle všeho zkratka křestních jmen čtyř členů sestavy, kde kromě Cairnse figuruje ještě Jason Stöll (Mugstar, KLÄMP, Sex Swing), Wayne Adams (Death Pedals, Big Lad, Petbrick) a Adam Betts (Three Trapped Tigers, Goldie, Squarepusher). Názvy uskupení, kde tahle trojice muzikantů figuruje či figurovala v minulosti, jsem jednoduše zkopíroval z oficiálních zdrojů a rozhodně na tomto místě nemám ambice tvrdit, že je znám nebo že je mám naposlouchané. Neznám a nemám. Jak moc jde například na londýnské scéně o provařená jména a do jaké míry lze o JAAW hovořit jako o superkapele, asi nejsem schopen posoudit, ale osobně si myslím, že pro hodnocení jejich aktuální novinky je to nepodstatné. Jediná za mě důležitá věc je ta, že všichni členové za sebou mají nějakou menší či větší muzikantskou historii a z nahrávky je to setsakra znát. Slovo debut v tomto případě ani náznakem nevyjadřuje nějaké nesmělé osahávání hudebního prostoru. Supercluster je skok rovnýma nohama přímo do reality.

 

JAAW band

 

Jaká ta realita je? Pokud jste kdysi dávno v devadesátkách ujížděli na Godflesh, Ministry a samozřejmě taky NIN, tak tohle prostě musíte vyzkoušet.

 

Odkaz praotců žánru je na desce znát a není potřeba to tajit – jde o podhoubí, ze kterého Supercluster vyrůstá a jestli ve skladbě Reality Crash zaslechnete Ministry nebo hned v první Thoughts and Prayers (Mean Nothing) současnější a bohužel už tři roky mrtvé Corrections House, nemusíte se za to stydět. V těchto dvou úvodních věcech JAAW definují svůj zvuk jako mohutný, elektronikou prošpikovaný, temný a současně ostrý a nervní, ale hlavně v Reality Crash jako houpavě snový, psychedelický a velmi návykový. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na období Filth Pig (1996) a Dark Side of the Spoon (1999), což netvrdím, že je nutné považovat za bernou minci, ale určité pojítko tam slyším a nemyslím to vůbec špatně.

 

Ze všech možných cest, jak album směřovat, si JAAW vybrali tu složitější možnost, protože se poměrně zásadně vybodli na jednoduchou kompoziční stavbu, tempo spíše zvolnili a těžiště posunuli do psychedeličtějšího vyznění a hudebního flow. Což samozřejmě neatakuje první signální soustavu, vyžaduje víc trpělivosti, času a ochoty se zaposlouchat, a to nemusí být v dnešním běhu světa snadné. Zcela konzistentně s tím je vypuštěnou klipovkou skladba Total Protonic Reversal, která jako reprezentativní, jednoduchý singl funguje asi nejhůř. A dobře vám tak!

 

Při hlubším ponoření do desky ale všechno začne dávat smysl a dlouhatánská, místy dronující Bring Home the Motherlode, Barry vyroste do překvapivého zážitku, což na příkladu této jednotliviny lze bez obav zobecnit na celé album. To při celkovém pohledu nabízí kromě tohoto přístupu i ojedinělé kroky stranou, k nimž lze zařadit dvouminutovou rychlonálož Hellbent on Happiness, či závěrečný cover Army of Me hádejte od koho. Z mého pohledu dvouměsíční poslechové zkušenosti jde o velmi dobrou a možná až překvapivě dobrou desku pro fanoušky žánru, který má podle všeho své nejlepší roky dávno za sebou. V této konstelaci se každý zářez počítá.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

BigBoss / 10.1.20 13:21

Inu, BigBoss se píše spojeně pane jirko_dvoraku. Jak vždy říkám - recenzenti recenzují, a muzikanti hrají. Je mi fakt jedno co píšete. Nad jednou věcí se však pozastavit musím. Proč píše recenzi někdo, z koho čiší absolutní nenávist k interpretovi. Taková recenze pak nemůže být recenzí, alébrž snůškou nenávistných a uštěpačných poznámek. Také jsem psával recenze a na svou čest musím dodat, že pokud jsem někoho neměl rád, tak jsem recenzi nepsal. Kdybych takhle psal já o vás pane jiri_dvoracek, tak bych napsal: kultovní redaktor s tlamičkou vypadající jako ruský Váňa právě vyhozený na dvůr ze školy, sesmolil svou češtinou cosi, co připomíná....atd. Nutno ale dodat že jste mne Váňo pobavil. Totiž Loupežníci není moje deska, pouze tam hostuji a zpívám Could you, Would you, Should you a ještě song San Francisco. Kdyby jste byl opravdu recenzent, tak si vše zjistíte poslechnete, posoudíte, promyslíte...atd. Ale milý Váňo, to bych asi očekával moc, že? To je vše - s pozdravem "Sibiři Zdar" váš BIG Bosssssss hehehehe :-) :-) :-)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky