Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Junius - Days of the Fallen Sun (EP)

JuniusDays of the Fallen Sun (EP)

Victimer18.3.2014
Zdroj: flac / mp3 (320kbps)
Posloucháno na: PC / JVC UX-H330
VERDIKT: Hrubší a přímější JUNIUS ukazují, kudy by mohly vést jejich další kroky.

Euforie, která doprovázela dnes už téměř tři roky staré zpravodajství (Reports from the Threshold of Death), povážlivě vybledla a její silný naturel vyprchal. Každý další krok JUNIUS ovšem sleduji s maximální pečlivostí, a tak v podstatě nebylo cesty, kudy by mi aktuální EP mohlo uniknout. Je pravda, že bych v první řadě docela rád, aby byla snaha JUNIUS přetavena v konkrétnější obrys, tedy regulérní album, ale na to je zřejmě ještě čas. Spokojme se tedy s polovičním štěstím, ač jde vlastně jen o čtyři písničky, jelikož zbytek tvoří jakási intra, která člověk stejně moc nevnímá a ta závorka u jejich názvů je plně funkčním znaménkem vzhledem k jejich celkovému dopadu na nahrávku. Musím ale uznat, že tohle EP rozhodně není jen zbytečným přestrojením se za poctivou nahrávku, ale vypovídajícím materiálem současného dění v kapele.

 

Ty čtyři kusy totiž víc než zdařile reprezentují přítomnost přitvrzení, kdy hladce holenou tvář minulého alba střídá zanedbané strniště a vrásky na čele. JUNIUS stále produkují svůj typicky atmosférický rukopis rockové skladby, ale ta nepůsobí tak uhlazeně jako dřív. Opak je pravdou, novinka si to hrne dost neučesaně a zastřeně, kdy je důraz kladen spíš na celkovou tvrdost až metalovost, než vzletné melodie a nadimenzované klávesy. Ty jsou před dotírajícím hledím sladkobolem omámeného fanouška mnohem lépe ukryty. Namlsal se minule, dnes si bude připadat tak trochu na dietě, ale nakonec bude stejně rád.

 

 

Je fakt, že původní dojem je poměrně zmatený, kdy se nečekán a nezván krade bytem neupravený návštěvník, o kterého moc nestojíte. Ale nakonec v něm poznáte starého známého, za ty roky jen krapet sešel a po vší té třpytivé výpovědi z minula už se nechce tolik poodkrýt. Ovšem JUNIUS nikterak neslevují na všeobecné poutavosti, ta je pořád markantní. I ji samozřejmě bere pod krk suchá a úderná kytara, ale i přesto jsou JUNIUS stále těmi jedinečnými kouzelníky s atmosférou. Jen to víc tají.

 

To nejdůležitější, tedy vyhnutí se bezkrevnosti a kalkulu, je hmatatelné. Kapela působí upřímně, snaží se svůj prostorový výraz dostat zase trochu jinam a výsledek nám předkládá. Do jaké míry ovlivní "Days Of The Fallen Sun" nové velké album, které lze očekávat, si netroufnu tvrdit. Dovolím si ale uvést, že ani tahle razantnější poloha JUNIUS není k zahození. Ale že by to šlo i bez těch "okrasných" inter, tak o tom žádná...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

parlost / 3.8.14 13:17

Pro mě je Mike Oldfield jeden ze svaté trojice: Pink Floyd, Vangelis, Mike Oldfield. Hudbu jsem začal poslouchat jako -náctiletý v druhé polovině let devadesátých a Mike Oldfield byl myslím druhý autor (po Vangelisovi), který mě chytl za srdce albem Islands, ke kterému jsem se nějak náhodou dostal. Pro mě jsou nejlepší alba. Crises (1983), Islands (1987), Tubular Bells II. (1992), Voyager (1996), Guitars (1999). Následný odklon od kytarové hudby, které započalo už paradoxně albem Tubular Bells III. mě zase tak moc nesedl. Jako mladší jsem si i říkal, že by bylo super, kdyby Mike překvapil rockovým albem ve stylu let osmdesátých. Stalo se téměř o patnáct let později a přiznám se, že při poslechu prvního singlu (Sailing) jsem byl nepříjemně překvapen. Ostatní písně jsou naštěstí laděny jinak, ale i tak je pro mě album trochu zklamáním. Celkově mě přijde monotónní, bez nějakých výraznějších kytar, zapamatovatelných okamžiků a trochu mě i zarazilo, že vše zpívá jeden (byť dobrý) zpěvák. Nicméně jak už v mnoha recenzích zaznělo, toto album se musí naposlouchat. Po více posleších jsem k němu byl smířlivější. Jsou okamžiky, které se mi líbí docela dost: např. kytarové sólo v Castaway či píseň Nuclear. Každopádně Mike už má své "odskládané" a nedá se čekat, že by v současném věku nějak hýřil inovativností a kreativitou. Ostatně po The essential Mike Oldfield (1997) se už jeho hudba čím dál více množila odkazy na Tubular Bells a další starší věci (např. vyloženě nevhodné zařazení jinak celkem slušné písně Man in the Rain do alba Tubular Bells III., ke kterému tato "kopie" Moonlight Shadow měla připoutat pozornost). Takže pro mě je to slušné album, avšak není dost dobré na Mika. Nicméně, Mike za svou kariéru byl už párkrát v útlumu, aby následně šokoval nějakým excelentním albem.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 18.3.14 8:00odpovědět

...mám z tohoto počinu naprosto stejné pocity jako ty. Poprvé trocha rozčarování, postupem času příjemný hudební společník. Jsem hodně zvědavý na novou desku s plnou stopáží, protože v tomto rozpoložení kapela evidentně hledá nový výraz a uvidíme kde zakotví.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky