Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kammarheit - Thronal

KammarheitThronal

Symptom29.3.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40 / Marshall Major II
VERDIKT: Je nebo není Pär Boström „true master of his craft“, jak se píše v promo materiálech? A proč ztrácet čas s nahrávkami, které se vymykají běžnému vnímání slova hudba? Pojďme si o tom popovídat.

Vpravdě impozantní obálka čtvrtého alba Thronal v sobě má svůdnou přitažlivost, co táhne pohled a vlastně i mysl posluchače. Jestli si hudební obsah vykládat jako soundtrack k zakonzervované fasádě, hukot výtahové šachty v bytovém domě nebo v něm lze hledat filosofickou hloubku, to je otázka k řešení pro každého jednotlivce. Jisté je, že po dvaceti letech existence projektu jsou ve hře zkušenosti, nadhled a chuť tvořit má naději vyústit v něco smysluplného. Koneckonců pětiletá odmlka po albu The Nest (2015) nebyla vyplněna nečinností, ale tvůrčí prací pro jiné projekty a komu se nelení… znáte to.

 

Kouzlo okamžiku je důležitý faktor pro vstřebání jakékoli hudby a co "nezazní" dnes, může za čas v osobních preferencích získat úplně jinou váhu. Mluvím o tom proto, že jméno Pär Boström pro mě v souvislosti s Cities Last Broadcast narostlo do obřích rozměrů. Jeho veledílo The Humming Tapes (2016) mě zanechalo v úžasu a tuto čirou hudební magii s těžko popsatelnou atmosférou velebím, kdykoli je příležitost. Ze spolupráce s Atrium Carceri na deskách Black Corner Den (2017) a Black Stage Of Night (2019) jsou podobné památníky definující vrchol žánru. Zvěst o nové desce původního Boströmova projektu tak zavoněla příslibem něčeho podobně velkolepého.

 

Jak známo, očekávání jsou zhouba spontánní radosti, zbytečná přítěž pro objektivní hodnocení a je třeba je tlumit. Kammarheit jde totiž trochu jiným směrem než výše jmenovaná díla. Vytváří specifickou atmosféru světa ztichlého apokalypsou a vykresluje majestát opuštěných obřích podzemních prostor. Stručně řečeno je Thronal výborná nahrávka. Trochu monotónní v rámci jednotlivých obrazů, přesto rozmanitá v celkovém pohledu. Každá z osmi skladeb má svou vlastní auru a také autorskou osobitost.

 

Zvuková paleta je pestrá a dává tušit přítomnost modulárního syntezátoru, polyfonního oktávového generátoru, smyčkovacího pedálu, simulátoru ozvěny a jiných efektů. Prim samozřejmě hraje drone se svou hluboce uklidňující statickou harmonií, a to hned od první Iron Bloodstream. Before It Was Known As Sleep pak přináší stopu neklidu a první odkaz na výše jmenované veledílo. Odplout do říše spánku za zvuků třetí Carving The Coordinates by bylo snadné. Zvuk připomínající kostelní zvony v The Two Houses podněcuje představivost stejně spolehlivě jako melodie syntetického cella v Now Golden, Now Dark. Samoilustrativní příklad Boströmovy dominance představuje razantnější šestka In The Dreamer's Fields, která jakoby vypadla z partesu Cities Last Broadcast. Ve stejných stopách kráčí následující Abandonment And Connection a 45 minut trvající cestu svým majestátem uzavírá The Magnetic Throne za zvuků připomínajících futuristickou ocelárnu.

 

Bohužel nemohu říct, že by se se mnou při poslechu chvěl celý svět. Přesto se jedná o vynikající poslechový zážitek. Zejména, když se mu člověk oddá celou svou bytostí a osvobodí mysl od starostí všedního dne. Moje náklonnost k dílu roste s každým poslechem a že jako téma preferuji magický realismus jiných Boströmových nahrávek, před trochu obehranou notou post-apokalyptického světa, je zanedbatelný detail. Vězte, že Thronal působí jako hudební doprovod k sugestivním obrazům Lynchova němého filmu Premonition Following An Evil Deed (1995) pořízeného kinematografem bratří Lumiérů. A abych odpověděl na úvodní řečnickou otázku, ano, Pär Boström je "true master".

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky