Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kamra - Unending Confluence

KamraUnending Confluence

Bhut10.2.2026
Zdroj: CD //#AV544CD
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Atmosférické dílo, které kráčí nenápadně ve stínech disonantního black metalu. Přesto jde o velice poutavé a osvěžující běsnění.

Slovinské těleso Kamra je pořád, řekl bych, novým a neokoukaným pojmem na blackmetalové scéně. Nerazí si však cestu klasickým blackovým střihem, ale buduje ve svých skladbách atmosféričtější, experimentální plochy, které posluchače pohlcují a nefungují jen jako „klasické“ písničky. Jde o komplexní celky hodné hlubší studie a plného ponoření se do spleti mystických záměrů a nejednoznačných útvarů, které nám písně nabízejí k objevování. Na druhou stranu by leckterý skeptik mohl poznamenat, že jde o jakýsi trendy směr a že vyznění kapely je poplatné momentálně frčícímu stylu. Já však tento pocit nesdílím, jelikož mám z hudby Kamra jiné dojmy.

 

Možná jste už zachytili první velké album kapely, nahrávku Cerebral Alchemy z roku 2022; ostatně v rámci Echoes o ní padla i drobná řeč. Už tehdy jsem nabyl dojmu, že jde o zajímavou a slibně se tvářící kapelu, která své černé řemeslo utváří s patřičným zapálením. Promoření hudby okultní náladou bylo poměrně působivé a docházelo až k uhrančivým dojmům, kdy jsem s kůží vzrušenou vytvořenou atmosférou hltal postupy a obraty, které kapela nastolila. Šlo o silné dílo, na něž bylo v roce 2025 navázáno nahrávkou Unending Confluence. Podstata zůstala zachována, spíše bych řekl rozvíjena a nepatrně posouvána. Přesto si celek Kamra udržuje vlastní výraz. Sice se může poměrně snadno stát, že na poli disonantního blacku a podobně smýšlejících skladatelů nalezneme i zajímavější — a nebojím se říci jakostnější — drahokamy, přesto bych nechtěl sílu Kamra jakkoli podhodnocovat.

 

 

Logicky se nabízejí velká jména a jistoty, jejichž inspirace, nebo spíše cítění, se propsaly i do skladeb Kamra. Nechci je zde přímo jmenovat, aby si čtenář nezačal vykreslovat odrazové můstky a odlesky, které se zrcadlí v probírané nahrávce. Jde spíše o nepřiznané vlivy (a prosím, nevnímejte to jako vypůjčování motivů, ale zkrátka jako odraz určité hudební odnože, kde už někteří matadoři své šperky předvedli), které si může každý dle svých poslechových zkušeností doplnit a odhadovat. Oprostíme-li se však od těchto úvah a naplno se necháme obalit podstatou a celkovým sdělením, které nám Unending Confluence předkládá, dostaneme velmi intenzivní a pestrý zážitek.

 

Vedle typických monumentů valivého blacku se zde rozprostírají volnější pasáže, které jako ostrovy útočiště nabízejí klidnější zázemí, přestože z nich stále dýchá pocit nebezpečí. Je to dáno tím, že ve vzduchu zůstává napětí, které se může každou chvíli prolomit v ucelený lomoz zlého a divokého výrazu. Tato nervozita je plně podtrhována barvou hlasu, kterou nám zpěvák N. K. předkládá. Jeho vokál není jen prostým průvodcem a nástrojem k přednesu textu, ale i další výrazovou linkou, která svou variabilitou vnáší do hudby nový rozměr. V takové kombinaci pak vzniká vskutku poutavý příběh, jenž dokáže udržet pozornost. Dramatičnost albu rozhodně nechybí, přesto bych si její řádění dovedl představit bohatší. Ve výsledku totiž běsnění převládá nad zádumčivějšími plochami, které jdou kapele skvěle od ruky, a je tak vlastně škoda, že tajuplnosti není více. Na druhou stranu je výsledný poměr vyvážený a nahrávce tak zbytečně „nepadá řetěz“ — dokáže být násilná po většinu času. Rozmanitost se však rozkrývá postupně a pozvolna; nejde o přímočarou, okamžitě otevřenou nahrávku. Cítím z ní jednoznačnou uzavřenost a skrytý um, který se rád nechává dobývat.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky