Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kauan - Ice Fleet

KauanIce Fleet

Ruadek13.7.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Doogee Y8 Plus + Poweramp + Niceboy Hive 2 Joy
VERDIKT: Velmi solidní deska, na které se Kauan opět ukazují jako silní vypravěči mysteriózních příběhů.

Ice Fleet jako již devátá studiovka, jako další plnohodnotný počin od kapely, která je desku od desky výraznější. Z reakcí, recenzí a ohlasů se tím největším stal počin Sorni Nai, na který by se dalo říct, že nový nepřímo navazuje. Je to návrat Antona Belova a jeho družiny do zamrzlých plání, kde jim bylo na sedmé řadovce velmi dobře. Anton je zjevně přitahován velkými příběhy a dramaty, což dokazuje i jako skladatel. Desku od desky zvládá lépe dramaturgii svých děl, kompozičně velmi vyzrálý talent, který své síly spojuje s mnohými dalšími, stejně výraznými osobnostmi. Rok 2021 je tedy pro mě takovou malou oslavou, protože je ve znaku nového materiálu Kauan, na který si konečně jeho hlavní mozek udělal čas.

 

Zůstaňme ještě u osobnosti Antona Belova. Ten stíhá vydávat vedle Kauan tolik věcí, že mnohým by stačilo jen sledovat jeho vlastní tvorbu a kooperace a měl by celkem o zábavu postaráno. Jedním z těch, kteří jeho veškeré činnosti mapují, jsem i já a musím zopakovat tvrzení, že jako autor roste. A roste i jeho kreativita, už to zdaleka není jen skladatel metalových náloží. Jeho činnost se rozprostírá od post-rocku k ambientu až po folkové břehy. Studnice nových nápadů zdá se být bezedná, stačí se jen podívat na několik posledních let. V roce 2017 vydal druhou desku Helengard, hutnější materiál nahraný se svou manželkou Alinou. Ta dodává vokální a klávesové party i Kauan. Zajímavé jsou i Antonovy ambientní věci, které vydává pod svým jménem jako Piano Works. Nakonec musím ještě zmínit jeho velmi zajímavou spolupráci s Marjou Mattlar, legendární básnířkou a folkařkou z Finska. A k Finsku má Anton velmi blízko. U něj jako by se kruh uzavřel.

 

 

Ice Fleet je deskou koncepční, silnou v příběhu a své hudební dramatizaci. Její styl je dokonalou post-rockovou hrou se silnými motivy, zpočátku jemně načrtnutými, posléze obtaženými důraznější hrou, až je motiv rozveden do plné síly. V tom je Antonovo kouzlo, což je ale zároveň i základ většiny post-rockových desek. Včetně ambientních ploch, masivních kytarových stěn s minimem zpěvu, případně zcela bez něj. Tohle tvorba Kauan splňuje desku od desky víc a víc, minulá Kaiho dostala dokonce i edici zcela bez zpěvu. Metalové pasáže jsou nahrazeny atmosférickými vlnami kytar, syrový vokální projev osekán na několik málo pasáží, které stupňují dramatičnost děje. Ve vyprávění Kauan tedy musí mít tyto aspekty místo, jinak se bez nich obejde.

 

Koncept desky je velmi zajímavý, tentokrát se nebudeme zabývat fenoménem Igora Dyatlova, ale tzv. Ledovou flotilou. Kapela příběh konceptu zveřejnila na svém FB profilu v pěti částech, z nichž mi postupně vyšlo, že celý tento příběh není fake, ale opravdu se něco stalo a něco našlo. Náš příběh začíná v roce 1930, kdy byla objevena záhadná zmrzlá flotila lodí i s posádkami. Tu objevili průzkumníci v oblasti zátoky Tiksi, kde měl vzniknout (a posléze vznikl) významný ruský přístav pro Severní ledový oceán. Že byla flotila plachetnic skryta celá pod ledem a objevena až po odstřelu, tím série záhad pouze začíná. Přemalovaná jména lodí, nedohledatelné dokumenty ohledně posádky i lodí, stav těl a jejich posmrtné pozice nebo to, že někteří byli bohatí a zjevně na cestě bez pomyšlení na návrat. Záhady se pak vrství až do fáze, kdy záhadně zmizela i dokumentace z prvního vyšetřování, zahlazování stop tak, jako to v Rusku ostatně dokonale umí. Tohle celé desce přidává záhadný a tajemný opar, který v kombinaci s muzikou účinkuje solidní silou.

 

Deska má sedm kapitol, přeloženo do angličtiny:

 

1. Bode

2. Exodus

3. Liminal

4. Summoning

5. Wrath

6. Hold

7. Trench

 

 

Kauan své dílo začínají úžasnými zvuky lodi, které zaznívají v průběhu celé desky. Do samotného díla se mi zpočátku dostávalo těžce, jako bych nedokázal prolomit ledy okolo zamrzlé flotily. Muzika je přitom velmi emotivní a první kus Taistelu je majestátním otvírákem, jaký má kouzlo ohromit. Tohle se sice dostavilo, jako by mi ale deska stále unikala, dokud jsem ji nezačal opravdu bedlivě studovat. Dnes musím říct, že desku velmi dobře znám a že jsem nahlédl do každého jejího koutu. Ta deska není dlouhá, má sotva 40 minut. Valivý tok působení Kauan je pozvolný a působivý. Každý motiv opětovně obráběn a zpracováván, dokud z něj nevznikne nosná linka. Neustálé rozvíjení, přepínání do klidových zón a opětovné rozplétání jiných částí klubíčka, to jsou stále klasičtí Kauan. A deska přefrčí, odvypráví svůj příběh a je pryč. Po tolika hodinách s ní strávených zůstává pocit, že nevím, jestli to tentokrát stačí. Zda je nový materiál plný natolik silných motivů, že je nedostanu z hlavy a zároveň, zda je míra opakování zažitých postupů ještě v toleranci. Co zamrzí, je menší pestrost materiálu. Oproti zmiňovanému Sorni Nai už tu nejsou klasické smyčcové nástroje, které mi do jejich muziky dokonale sedly. Přínosem je naopak ona chladná ledová atmosféra, kterou bylo potřeba dobře navodit.

 

 

Velmi oceňuji agresivně-klidové kompozice, které Antonovi jdou fantasticky - takovou je třetí Maanpako. To samé platí i o osmiminutové Raivo, která má nejostřejší kytarové linky a podtrhuje dramatičnost celé tragédie (však její přeložený název ji charakterizuje dostatečně). Skvělá je kytarová práce, především ve vypjatých okamžicích (právě například finále intenzivní Raivo), nebo ryze post-rockové hlukové vlny (šestá Ote).

 

 

Až na některé výhrady, které jsem našel, je to naprosto skvělá deska. Vracím se k ní často, stejně jako k ostatním počinům Kauan a pokaždé se rád nechám pohltit atmosférou, jakou umí Anton Belov rozprostřít ukázkově. Pro tento rok a jejich nový materiál poměrně solidní pocit a spokojenost.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 13.7.21 6:32odpovědět

Tentokrát zůstávám bokem a nějak nekoušu zvuk.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky