Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Když jsem v recenzích na nové album německých Khthoniik Cerviiks Æquiizoiikum opakovaně narazil na spojení jejich muziky s tvorbou nedostižných vesmířanů Voivod, napadlo mě, že za a) recenzenti neznají nic jiného, nebo za b) něco na tom je. Po lehkém poslechu jsem naznal, že za b) je správně a že já musím mít jejich cédo, děj se co děj.

Khthoniik Cerviiks není začátečnickou kapelou, která by měla zapotřebí různé přirovnávání ke slavnějším jménům, nicméně fluidum Voivod evidentně mělo velký vliv na to, jak bude znít. I hluchému dojde velice rychle, že se zde nekopíruje, nekrade. Muzika Khthoniik Cerviiks je extrémní, je deathová i blacková a silně atmosférická. Sci-fi náměty z jejich muziky doslova stříkají, o čemž by obal a vnitřek bookletu mohly povídat dlouhé příběhy.

Srovnal jsem novinku se staršími počiny a s úctou si uvědomil, jak moc na sobě kapela maká a vyvíjí se. Rovněž mi je jasné, že tomu, komu učaroval debut  SeroLogiikal Scars (Vertex of Dementiia), bude novinka připadat příliš uhlazená a „čistá“. A to nemluvím o total undergroundoých demáčích. Já jsem prvotní tvorbou zůstal nepolíben, a tak si mohu Æquiizoiikum užívat do sytosti.

Vlastně nejvíc mě zaujala nespoutaná divokost, které jsou skladby na albu plné. Po parádním industriálně elektronickém intru KC Exhalement 4.0 (Welcome to HAL) se deska rozjede v rozervané řezničině Odyssey 3000. V kytarách jsou Piggyho stopy nejznatelnější. Surová vřava je díky lehce disharmonickým strunovým vyhrávkám jakoby šíleně hravá. Tempo prakticky nezpomalí, byť o blast beaty se rozhodně nejedná. Vokály se zcela přirozeně přelévají mezi hlubokým growlem a ukřičeným screamem. Do technicky vymazleného souboje extrémního metalu s hácéčkem diktátorsky vstupuje také punková drzost a nespoutanost. Vím, že punk je teď klišé, ale jsou kapely, které s ním umí zacházet, aniž by vypadaly jako blbci.

Když jsem se při neustále opakovaných posleších zamýšlel, cože to vlastně hraje, občas mě napadlo, že pro nepozorného by Æquiizoiikum mohlo znít pěkně bordelářsky. A že vlastně vedle výše zmíněných stylů je hnacím motorem také šílený noise. Ten způsobuje, že se občas totálně normální rocková vyhrávka mění ve střelhbitou blíže neurčitou bláznivinu. Ani se nevzpamatujete a deska končí tak jak začala. KC Inhalement 4.0 (Nothiing-Niihiil-Non) album uzavírá dokonale mimozemským způsobem.

Nevylezl jsem z hudební university, abych dokázal plně vychutnat a hlavně popsat to, co se line z beden. Já si užívám upřímnou radost ze hry, extrémní tah na branku, suprové vyhrávky a chytlavou atmosféru. Je radost vnímat, jak dobře to klukům hraje a tvoří. Iron Bonehead sakra věděli, s kým podepisují smlouvu. Khthoniik Cerviiks rozhodně není kapelou z řady, nebo kterou lze zaměnit s kýmkoliv, přesto že sami jsou ovlivněni genialitou nedostižných Voivod. Vesmírná odysea může začít…