Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Klone - Here Comes the Sun

KloneHere Comes the Sun

Garmfrost13.7.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Sencor SFP 6260, Audio-Technica CK S50
VERDIKT: Nostalgie zastřena poezií posledního dne života, proložena vyhlídkami na lepší časy v krajině, kde se čas zastavil…

Francouzská metalová scéna je nezměrná a nabízející tuny velkolepých interpretů napříč žánry. Na jedné straně prvotřídní black a deathové hordy, disharmonické nebo avantgardní veličiny, na druhé laskominky typu Gojira, Dagoba a nebo Klone.

 

Posledně jmenovaní se z metalového hávu vyvlékli zřejmě definitivně. Zatímco se dříve pohybovali podobně jako Gojira v groove či moderně deathových polohách, už na „Black Days“ a hlavně minulém „The Dreamer's Hideaway“ naznačili, že půjdou mnohem dál v prozkoumávání nejzazších hranic. Že mají rádi jak grunge, tak progresivní rock i jazzovou rytmiku. Jejich vyjadřovací možnosti jsou vcelku přirozené, extremní minulost je tatam a přitom Klone věříte, že se nesnaží o neupřímnost.

 

Co z jejich minulosti zůstalo, je melancholie, smutek až deprese. Nyní tedy více zasněné, nostalgické polohy zastřeny poezií posledního dne života, proloženy vyhlídkami na lepší časy v krajině, kde se čas zastavil… Perličkou je posloupnost, kterou se k dnešnímu stylu dostali. Ačkoliv sklouzli do progresivního světa, neučinili tak náhle bez čekání. S každou deskou měli k tomu, co aktuálně hrají, blíž. Tedy bez náznaků progresivního hledání. Vše je samozřejmé, těžkopádné a přitom tak lehkonohé. Vše je éterické jak pavučina napříč slunečním svitem. Přes valivý sludge úvod, který se v „Immersion“ spojí v hymnickou náladu mohutných, zároveň velice bolestných melodií. Z ostřejších hranic metalového světa postupně zabředáváme do grunge, který se už dnes nehraje. „Fog“ bych podle názvu typoval na temnější a těžší skladbu, než je ve skutečnosti. Geniální rytmika začíná vystrkovat růžky. Do hry se dostávají vedle kytar i takový mellotron, saxofon a výsledkem je zajímavý mix Porcupine Tree, Katatonia a Alice in Chains nebo Pearl Jam. Vše pak vygraduje v závěru v nejtemnějším kousku desky „The Last Experience“. Zde se vám nedostane dechu, budete se dusit a prosit o konec vašeho trápení.

 

Jako uklidnění po děsivém snu přijde k chuti předělávka „Summertime“ od George Gershwina. A světe div se, do celku tato stařičká pecka výborně zapadne. Punc všemu dodává chraplavý vokál Yanna Lignera, který umí krásně zapět, vetkat do svého rockového projevu i kus citu bez plakánkovství. V jeho hlase jsou obsaženy všechny bolesti světa, ale vy víte, že před sebou nemáte zlomeného člověka, ale chlapa, kterému je to líto. Chlapa, který se umí porvat i napsat báseň.

 

 

Není vůbec lehké obsáhnout slovy, co se nám na „Here Comes the Sun“ dostává. I proto jsem si nechal na napsání této recenze delší čas. Abych alespoň zkusil vstřebat všechny barvy. Pochopím a plně prožiju si tohle album až s velkým odstupem. Ono není nepřístupné, ani závratně složité na důraz intelektuálního vkladu posluchače. Jde o to, že Klone přišli s tichou deskou, která vypadá jako smutná hříčka, rytmicky podbarvená jazzíkem. Nic víc, nic míň. Jen když jste pozorní, nemáte rádi uspěchanost a vracíte se k tomu, co jste si už poslechli, vyvalí se na vás široširá epičnost, miliony nápadů v pravdě mistrovském provedení. Najednou pochopíte, že přestože je „Here Comes the Sun“ absolutně chytlavé dílo, doslova přetéká nápady, které se vyvíjí stejně jako mistrův obraz.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

piha / 16.4.15 7:51

Jenom bych doporučil pisateli recenze, že pokud hudbě nerozumí at raději nic nepíše. Možná taková hračka LEGO bude vhodnější zábava .............. Tahle deska je zatím na čelních příčkách top alb roku 2015.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky