Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kreuzweg Ost - Iron Avantgarde

Kreuzweg OstIron Avantgarde

Victimer20.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Hodnocení je vysoké, protože je vysoká kvalita nahrávky. Avantgardně umělecká, složitá, nestandartní, ale kolosální. Hlukostěna pro fajnšmekry.

Opět bych tu měl jeden návrat do minulosti. (Ne)hudební bestialita seskupení Kreuzweg Ost našich jižních sousedů není natolik profláklá, tak proč si ji na okamžik nepřipustit blíž. Vznik tohoto šíleného militantního projektu se datuje do roku 1998, za účelem dokázat si kam až jde posunout hranici hudby. A to znamená, posunout až na doraz, na samou hraniční mez chápání, někam kde se hudba samotná mění v nekontrolovatelný hluk. A kdo za tím vším stojí? V dobách debutu jde o známou dvojku z mé oblíbené rakouské scény, Silenius (jinak Summoning) a Martin Schirenc (Pungent Stench, Hollenthon). S původním nápadem přichází nezmar Silenius, jenž si ve volném času libuje v dokumentech i hraných filmech z dob 2. světové války a poprosí Martina, zda-li by mu nepomohl tento jeho koníček přetavit do hudební podoby. Ovšem pozor! Samotné slovo hudba je možná příliš jednoduché na vyslovení či pojmenování toho, co se na "Iron Avantgarde" děje.

 

Úryvky z různých filmů oné doby jsou poskládány při prvním dojmu naprosto chaoticky, což se nemění ani při dojmu posledním, ale jde spíš o zvyk, protože vše je děláno se zřejmým nadhledem, a tak jedině lze také Kreuzweg Ost chápat. Zalíbení obou aktérů v 30. a 40. letech minulého století nelze také brát jako nějakou zaslepenou propagandu oněch nechvalných časů. Snažení dua bych spíš nazval svérázným komentářem k událostem na tehdejší válečné stezce, která je opravdovým mezníkem v historii lidstva, navíc s nádechem provokace a černého humoru (zejména Schirenc je jím docela známý). Nic nepatřičného v tom nevidím. Někdo je holt fascinován malými kloučky, což samo o sobě není zrovna dvakrát normální, oproti jinému, který chodí na ryby nebo právě sbírá záběry z války...

 

V každé z jedenácti částí Iron Avantgarde se objeví velké množství nasekaných rozhovorů, projevů, či lidových písní, které jsou doprovázeny mnohdy těžce stravitelnými hluky, výstřely či schválně osekanými náznaky naprogramovaných melodií. Slovní doprovody jsou namíchány a sestřihány leckdy humorně a z obou stran znepřátelených táborů bitevního pole. Například v "Caki Voli" zazní jakási slovanská lidová, sem tam přeřvaná výrazem "nicht schuldigen" německého pohlavára. Následující "Kohlenklau" začíná zřejmě zábavnou německou estrádou, kterou postupně doprovodí nejrytmičtější pasáž celé desky, kdy pomocí programingu dojde k opravdové zpěvné pasáži. Ostatní songy jsou více či nejvíce možně avantgardní a abstraktní, prolínající v sobě stovky zvuků a nesouměrně se opakujících motivů. Dílo tak vyžaduje mimořádnou pozornost a ochotu vydržet to - jak se praví - celé až do konce. Po čase je pak konzument odměněn velmi profesionálně vymyšleným konceptem, produkčně bezchybně zvládnutém, zvykne si na nemožné a nakonec si v té brutální koláži lebedí.

 

http://www.metal-archives.com/images/2/2/5/7/2257_logo.jpg

 

Původní obstarání "Iron Avantgarde" z čiré zvědavosti se proměnilo v solidní závislost. O funkčnosti projektu jsem věděl léta, ale postupem času jsem vlastně zapomněl, jak by to celé mělo znít a jaké je jeho poslání. Za poslední rok jsem vše napravil. Připomínám, že tato "porucha příjmače" vyšla již před sedmi lety. Jde o to, posunout si svůj práh chápání na poli hudby, až někam do končin noise, objevovat, nevzdávat to. Počítám s tím, že pro většinu to bude problém, protože toto skutečně není běžná produkce. První šok je obrovský, ale jakmile se podaří vyslechnout album na jeden zátah, je už téměř vyhráno. Člověk se pak namlsá, přichází další poslechy, objevuje, bádá, koumá, reaguje. Třeba se pak přistihnete jak si v koupelně prozpěvujete jednotlivé útržky, jak při venčení mazlíčka řvete na ostatní pejskaře "nicht schuldigen". Je to zábavné. Ano, "Iron Avantgarde" má schopnost očarovat a zarýt se pod kůži, pokud si to sami přejete a zasloužíte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky