Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Krusseldorf  - Mushroom World

Krusseldorf Mushroom World

Victimer27.2.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Houbičkové taneční dovádění v podivném lesíku pana Heatha.

Nejen ambientní temnotou Atrium Carceri je Simon Heath živ. Tato persona a jeho ředitelská sesle v centrální laboratoři Cryo Chamber sice nahrává faktu, že jeho hlavní záběr je veden tímto směrem (ano), ale není to stroprocentní. Přítomnost Simona Heatha je hlavně zárukou kvality, ať už je to ve fázi jeho autorské práce nebo jakékoliv kooperace, na které se podílí. V posledních měsících se báječně rozehrál ve fantasy ambientním světě, dal vzniknout odnoži svého hlavního labelu a pojmenoval ji Cryo Crypt. Takto navnaděný spustil svůj nový projekt Mountain Realm, kde ukrytý ve starých ruinách a v pohádkovém gardu vypráví svůj dungeonní příběh. A to už cca na čtyřech vydaných nahrávkách. Jde to rychle. Co jde poněkud pomaleji a tak nějak to vyšumělo v prostoru, je letitý Simonův projekt Krusseldorf. Asi proto, že od dark ambientu a dungeon synth tématiky je na hony vzdálen. Pojďme tedy společně zavítat do trochu jiných hudebních vod, než jsme byli doposud za doprovodu tohoto pána zvyklí.

 


Krusseldorf byl aktivován už v roce 2007, kdy spatřila světlo světa první nahrávka nazvaná Smokers Lounge. Ta je oproti současnosti víc roztěkaná, glitchy řinčivá a orientovaná víc do dubu. A jaká je tedy ta současnost? Od té doby bylo pod hlavičkou Krusseldorf vydáno několik dalších počinů, ale start letošního roku je čistě ve znamení alba Mushroom World. Vyklidněné, téměř relaxačně pojaté kolekce devíti skladeb, které oscilují mezi chilloutem a atmosférickým ambientem. V kostce asi takto, víc za tím netřeba hledat. Simon na tomto albu nabídne lehkou, pohupující se elektro psychedelii, která má uklidňující účinky. Jak říká on sám, smoking ambient. Takže pokud toho máte po dlouhých dnech v práci dost, vyndejte práci z hlavy a zkuste houbičkový svět pana Heatha. Třeba se vám uleví.


Mushroom World je kromě první skladby čistě instrumentální záležitost. Sem tam se ještě objeví něco jako zkreslený vokál, ale v Kaleidoscope Bazaar se opravdu zpívá. Je to Simonova žena Carolin. Chilloutovou hudbu poslouchám spíš okrajově a když už, tak sáhnu po nějaké kompilaci na youtube a vystačím si. Potřebuju si odpočinout, dobrá, jdeme na to. Čest výjimkám, jako je Enigma (letitá láska), Boards Of Canada (naprostá závislost) a Night Vision (Necrocock je Necrocock). Nový Krusseldorf ale vychází v okamžiku, kdy se zase otáčím tímto směrem a navíc v pojetí, kdy nejde o čistý chillout, takový ten letní, plážový.


Chillout Krusseldorf je sice zhudebnělá pohoda, ale zároveň je v něm cosi zneklidňujícího, podivného, co tomu dodává pikantní příchuť. Na pozadí jako by se pořád dělo něco tajemného, už minimálně obal nabídne víc otázek, než klidný pocit bezpečí. Hudba samotná se rozpíná mezi lehkou psychedelií, klidně si uskrne brčkem někde u klavíru v baru, aby zase zmizela v čarovném houbičkovém lese plném náladového ambientu. Ano, pobyt mezi stromy uklidňuje i tady. Celkové pojetí je odpočinkové, ale nabídne také více barev této relaxační palety. Simon Heath chápe po svém dungeon synth a stejně tak vnímá chilloutovou mozaiku nálad. Není to jen o ní, jsou tam dokresy, přesahy, rytmy, které tudy normálně neplují. A nuda je rázem ta tam.

 

 
Procházka houbičkovým lesem je o společnosti lehké taneční elektroniky, která netrpí průměrností a zadrhnutým motorkem. Tančí se v lese, na jeho kraji s výhledem na civilizaci, a tančí se taky nahoře nad našimi hlavami. Někdy více energicky, jindy zase zadumaně, ale i ty pomalejší pasáže živě pulsují a nespí někde na louce houbičkovým spánkem. Jen si udělají čas na čaj s kosmírem (Tea with the Cosmos), nebo pěkně v klidu sledují dění z křesla (Recliner Song). To už záleží, jakou pěšinou se zrovna Mushroom World ubírá. Album jako celek je jemná, relaxační záležitost, ve které je ukryto víc, než jen chrupkání v lehátku. Kdo rád tvorbu Simona Heatha, měl by zkusit i tuhle jeho uměleckou polohu. Určitě neprohloupí, on je prostě záruka.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 5.3.25 21:03odpovědět

To vám je taková pohoda...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky