Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kung-Fuciu5 - 16 Little Stories

Kung-Fuciu516 Little Stories

Ruadek14.8.2023
Zdroj: CD - promo od AMPromotions
Posloucháno na: discman OneConcept CDC 100 BT + bedny Presonus Eris E3.5
VERDIKT: Malé, výrazně originální dílko, které skládá poctu nejen ostrým výpadům do tmy (ideálně malíkovou hranou a s výkřikem).

Dnes v mém podání opět trochu jinak, tentokrát ale uhneme pořádně. Dalo by se říci, že si přečtete dokonce recenzi hip-hopové desky, ale uberme plyn. I když na těchto základech ta placka stojí, jenže místo rapperů tady dostala místo filmová muzika, ostré kopy a dobře poslepované aranže.

 

Kung-Fuciu5 je pseudonym Filipa Homoly, jehož jméno jsem nikdy v životě neslyšel. Neslyšel jsem ani jeho Kora et le Mechanix, elektronický projekt, který je s jeho jménem skloňován. Ale znám vzory, kterým se chce podobat a kteří jej ovlivnili. Tady už to začíná být totiž dost zajímavé, protože bych si ke zmíněným protagonistům (Afrika Bambaataa, Run DMC…) ještě přihodil další velká jména. Tohle rozhodně nemá daleko k tomu, co dělal DJ Shadow anebo daleko veselejší Cut Chemist. Tedy kluci, co vyrostli na hip-hopových beatech, dělali podkres, ale začali vydávat vlastní desky – ovlivněni právě filmovou muzikou, slepováním samplů perkusí a třeba jazzu nebo soulu. Všechno správně popraskané a špinavé, na dosah k dalším, jako byly první desky geniálních UNKLE.

 

16 příběhů rozfázovaných do osmnácti záseků, kde není nijak přepálená stopáž a deska jak skončí, mám nutkání pustit si ji znovu. Pro množství detailů, které mnohdy skvěle sedí a množství schovaných hlášek, pálených jako výkopy z otočky.

 

 

Klady a zápory desky? Je to rozhodně pozoruhodné dílko, kterých bych tu přivítal víc (možná tu vznikají, ale nedostaly se ke mně, nevím…). Odvážné, osobité a dělané ze srdce fanouška komiksů, starých kung-fu filmů s atmosférou předměstí Brooklynu. Však i já na tomhle mediálně-kulturním marastu vyrůstal. Negativní je to, že se tohle celé relativně brzy oposlouchá, že to ve skutečnosti není nijak rafinovaná muzika. Tohle se dá použít jako skvělý podkres k další činnosti, ale tam někde to končí. Ke geniálním dílům svého žánru, jaké tvořil třeba právě DJ Shadow, to má ještě daleko. Já to ale po tomhle malém, sympatickém dílku vlastně nechci. Tohle je ventilování osobitých vlivů a vzpomínek, které v první řadě touží pobavit, a to dokonale plní.

 

Tedy nakonec mé vřelé doporučení pro ty, kteří rádi něco vskutku originálního. Nic víc, nic méně.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 27.1.14 13:03

Ahoj Štěpáne, dovolím si komentář (pokusím se stručně, bylo by to na článek ... který vyjde brzo). Problematika Loudness war není problémem jen některých žánrů, blíže pravdě je tvrzení, že jen u některých žánrů s tímto problém není (vážná hudba, akustické žánry obecně, ale i tam už se najdou černé ovce). Důvod proto, aby metalová muzika byla přebuzená, mě nenapadá, vlastně všechna zásadní alba metalu, ta stylotvorná v 80. letech a v první polovině 90. let jsou přirozeně dynamická a nikomu to tenkrát nepřišlo jako problém. Svou nepopiratelnou úlohu v tom samozřejmě hraje aparát, u kapesních přehrávačů založených na nějakých čipových obvodech Loudness war problém není, u domácího poslechu to i na průměrném hi-fi aparátu slyšet je. Pro výrazně přebuzená , mnohdy s potrhaným zvukem, nemusíš chodit k elektronice (i když v tom máš samozřejmě pravdu), velká většina dnešních metalových či rockových alb je zvukově tragická rovněž, třeba v českém prostředí (ve snaze něco dohnat, „být světový“, nebo nevím) je to neposlouchatelná bída, jmenovat nebudu, ale slyšel jsem toho dost.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

berta / 17.8.23 12:11odpovědět

prima

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky