Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kvelertak - Meir

KvelertakMeir

Bhut27.4.2013
Zdroj: mp3 (320 Kbps)
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3, 2x 10 W
VERDIKT: Kvelertak opět ukazují, jak lze kombinovat dravost blacku s naštvaností hc a chytlavostí rokenrolu. Tábor fandů bude mít dvě části, řekl bych.

O norské kapele Kvelertak se v posledních dnech mluví celkem často a samozřejmě to bude kvůli tomu, že je na světě jejich čerstvý počin. Novinka Meir se drží v nastoleném řádu, kterým se kapela odprezentovala na debutové práci Kvelertak. Hlavním pojítkem je pochopitelně hudební zaměření, které koketuje s black metalem a hardcorem, ale v neposlední řadě je to i vizuální podoba – samotný obal desky. Ten si vzal na starosti frontman kapely Baroness John Baizley. Jeho práce je na první pohled rozpoznatelná a téměř s jistotou ji můžeme přisoudit právě jemu. Má totiž specifický způsob kresby, kterou bychom v našich končinách nejlépe přirovnali k věhlasnému A. Muchovi. Zda-li je, či není John také takovým záletníkem však nyní ponecháme stranou, což ostatně s hudbou Kvelertak ani nesouvisí. Vše se tedy zdá být stejné, přinejmenším podobné. Deska má před svého zájemce prostřít patřičně adekvátní materiál, který bude co nejvěrohodněji pokračovat v odkazu desky prvotní.

 

Zde je možná první zádrhel, který mne nelibě doprovází. Příliš mnoho očekávání a slibování si velkolepého díla. Kvelertak dělají muziku, která není náročná a skousnou ji fanoušci napříč žánry. Já to tak tedy určitě vnímám a jsem si jist, že o téhle kapele si popovídám se stejným nadšením s fandou hc scény i s vyznavačem černého kovu. Ačkoliv s blekošema bychom si rozuměli asi jen v případě alba prvního. Deska druhá – nová více otáčí své loukotě v hardcoreu a snad i rock’n’rollu. To by samo o sobě na škodu být vůbec nemělo, ale… Proč to jen kapele nevěřím a nezdá se mi jejich současný zjev věrohodný a pravý? Abych se přiznal, tak sám neznám odpověď. A upřímně řečeno ji snad ani znát nechci. Možná bych se dostal k prachsprostému činu, kterým je vidina peněz a zalíbení se širšímu publiku. Ale to je jen má skromná konspirační teorie, která nemusí mít absolutně žádnou váhu. O co mi vlastně jde? No, zkrátka o to, že kapela, která zněla na své prvotině toliko přesvědčivě a svéprávně, která činila hudbu neznající hranic a míchala na první pohled nemožné, se dnes jakoby topí ve vlastních myšlenkách. Hudba je to stále přímočará a snad i upřímná, ale já jí tu osobitou existenci jednoduše nevěřím.

 

Celá muzika se nese v rychlejším tempu, kterému vévodí převážně hardcore šlapavý styl a pak rock’n’rollové postupy, coby esence písničkovosti. Onen odér black metalu vyprchává a mísí se s čistým vzduchem, což má za důsledek jeho úplné vytracení. Punc divokosti, kterou měl tento styl albu dodat, je ten tam. Dravost tu sice stále je, ale ne v takovém provedení, které jsem čekal. Pokud ke kapele přistupujete zcela nově, budete nepochybně překvapeni a vřele obejmuti touto živelnou smrští. Deska vám dá nemálo energie a vy si budete přitakávat a notovat refrény. Ono to totiž svým způsobem je úžasně chytlavé a podmanivé. Ono náručí, které vám tak kapela nabízí, je vpravdě vlídné, stejně jako když vás objímá osoba, kterou milujete. Ale Kvelertak si vás na prsou dlouho hřát nebudou a s dobrým úmyslem odhodí do vroucího moshpitu. A teď jak z toho ven?! Většina nově příchozích si vezme tuto cestu za svou a snad si i koupí tričko. Druzí, stejně zklamaní jako já, si sice hlavou zakývou, ale odejdou nijak výrazně nenaplněni větším dojmem. Škoda, přátelé, čekal jsem asi příliš…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Michal Z / 1.11.12 12:15

Příjemná návštěva se mi vloudila do sluchátek se slovenskými Lunatic Gods a jejich Vlnobytím. Příjemná do té doby, dokud se folklór krásně snoubí se smrtonosným kovem. Drsnost žití a bída lidí nejde zaznamenat vhodnějšími prostředky. Stejně tak radostí nabité okamžiky a dny, kdy byste políbili každý kamínek u cesty. Dokud jsou skladby strukturovanější, jásám. Při klasických deathových sypanicích objevuji, jako recenzent, vybělenou kost. Neskrývám, při folklórním křepčení propadám optimistickému nadšení. Další pákou je možné ztotožnění se s hřejivě známým jazykem a přenesením lopoty a utrpení i na naše zkoušené předky. Srdce se chvěje vzrušením z nakukování skrze dimenze na možné vysněné scénáře minulosti. Ad sound. Nedávno, při naší Echoes nákupní slevové horečce na SoM, jsem si uvědomil jednu věc. Za současné zvukové tří až šesti decibelové placatice nehodlám ukrajovat rodině od huby. Hranice, kdy jsem ochoten za takový zvukový zmetek vytáhnout šrajtofli, je 2 až 3 eura za kus. Cena za materiál a výrobu. Dávám tedy jasný vzkaz kapelám, že takto ne! Uvědomte si, že v reálném životě jsou na člověka tlaky, musí odvádět stále více práce, větší kvalitu, za méně peněz a času. Hudební "průmysl" páchá sebevraždu. Kapely, co jdou cestou vlastního financování, by neměly dělat stejnou chybu. Je čas začít vydávat kvalitní záznamy, které nezdecimují posluchače abnormální intenzitou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky