Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kwoon - Odyssey

KwoonOdyssey

Jirka D.24.2.2025
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od agentury Sozius PR
Posloucháno na: PC // Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm
VERDIKT: Zhudebněné snění, takže pozor, ať neusnete.

Úplně na začátku jsem chtěl psát o nové desce Kwoon jako o desce pro mě úplně nové kapely, než se ukázalo, že to není ani tak moc kapela a že vůbec pro mě není nová. Tedy neměla by být, ale lidská paměť je instituce nestálá a ta moje dvojnásob, takže spoléhat na ni se moc nevyplácí. Při prohledávání archivů jsem zjistil, že na Kwoon už tady u nás máme dvě recenze a že jsem dokonce na nich byl v roce 2013 na koncertě v olomouckém Jazz Tibet klubu. Tehdy hráli po boku domácích Flash the Readies, kteří byli těmi, kdo mě na ten koncert přilákal, což ale neomlouvá to, že na hlavní hvězdu večera jsem za těch víc než 11 let naprosto zapomněl.

 

Sandy LavallartOd té doby se podle všeho proměnili i Kwoon, kteří tehdy na koncertě hráli mimo dalších nástrojů se třemi kytarami, a teď to podle všeho vypadá jako jednočlenný projekt Sandyho Lavallarta. Ten procestoval velkou část světa, obklopil se několika zpěváky a hosty, vystoupal a zahrál ve výšce 3800 m nad mořem, vlezl do jícnu sopky, zahrál uprostřed oceánu, navštívil maják Tevennec a z toho všeho vykouzlil svoje album. Svou odyseu.

 

Album Odyssey je především post-rocková deska s malými ambicemi prog-rocku (opravdu malými), která je hodně dlouhá a jen občas opravdu strhující sama o sobě. Umím si velmi živě představit, že s nějakým vizuálním doprovodem vykouzlí velmi komplexní a silný zážitek, ale bez něj, nahlíženo čistě v hudební rovně, působí některé skladby příliš plitce (typicky Blackstar) a album jako celek téměř až zdlouhavě. Pokud jste zvyklí na post-rockovou šablonu ve stylu klídek pohoda a pak gradace, kytarová stěna a emociální kolaps, tak v případě této nahrávky budete muset přeladit do klidnějších vod. Místy klidnějších opravdu o hodně.

 

Celým albem se jako červená nit vine určitá hudební jemnost až zjemnělost a taková zvláštní oduševnělost, která vám možná připomene (mě tedy připomněla) určité období britských Anathema – deska We’re Here Because We’re Here z roku 2010 jako příklad. Tyhle myšlenky se mi hlavou honí u skladeb typu Jayne, které úžasným způsobem doprovází smyčcové nástroje a jsou to právě tyhle smyčce, díky kterým Odyssey úspěšně opouští jednoduchá schémata a řekněme si to narovinu, i určitou nudu. Bez nich by tohle album bylo poloviční a možná ani to ne.

 

Dvanáct skladeb a pětapadesát minut hudby, která se převaluje a pohupuje jak loďka na klidné hladině, je v jednoduchosti řečeno to, před čím budete stát. Z alba je cítit výpravnost, ale žádná velká epičnost. Jsou to malé intimní příběhy svého tvůrce, které se nesnaží strhnout vzbouřenými emocemi, ale poklidným a ztišeným vypravěčským stylem. Může být, že tento přístup neosloví každého a nebo neosloví v každou denní dobu. Odyssey vyžaduje klid a nic jiného než klid ani nenabízí. Můžete přeladit na autorův jazyk, zařadit nízký rychlostní stupeň a společně s ním snít o dalekých zemích – ať už těch reálných nebo těch uvnitř sebe sama. Osobně toho nejsem tak úplně schopen a i přes určité sympatie a některé vyloženě krásné momenty mě album jako celek spíš uspává.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky