Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kylesa - Spiral Shadow

KylesaSpiral Shadow

Victimer2.10.2012
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: KYLESA doplula do svobodného kraje léčivých účinků bolesti na duchu prosta exkluzivních experimentů a překopaných zvyklostí. Zcela přirozeně, rovně a bez příkras vyzrála v hotovou kapelu a našla se přesně tam, kde jí to sluší nejvíce

Nezkrotná KYLESA, to je vždy sázka na jistotu. Vzácně vyrovnaná diskografie, kde si musí každý najít to své, od hrubých hardcore výplachů, přes metalující riffy až po prostou písničkovost a rozostřenou halucinogenost. Není důležité, abychom to, co se na tom kterém albu zrovna odehrává pojmenovávali jako sludge metal, psychedelic post hardcore, či jakkoli jinak na stodeset způsobů. Důležité je vnímat, ne si hrát. KYLESA je velmi dobrým příkladem toho, jak se naplno a hluboce oprostit od vnějších vlivů a umělých postojů a nechat ji z vás vysát poslední zbytky spekulací. KYLESA je odvázaný rituál, hudba, o které když se řekne, že dobíjí, tak to platí několikanásobně.

 

A pokud tuhle kapelu beru jako jednu ze stěžejních pro mé hudební uspokojení, nebude lehké ji týrat a kritizovat. Navíc, když je aktuálně venku taková deska jakou je "Spiral Shadow", někdy až dokonalá houbičková pomáda, hotový balzám na post raušovou duši. Tam, kde dřív surově bily kytary do bezvědomí a KYLESA se vyřvávala ze svých emocí, je dnes uhlazená psychedelie, krocená výbušnost a zdánlivé vyklidnění. Skutečně, kapela ubrala na divokosti a vynechala něco kopacích technik do oblasti ksichtu, vrátila se na zem, i když se na ní oddává nespoutanému vaření psychotropních dobrůtek pro pejska i kočičku. "Spiral Shadow" je dozajista tím nemírnějším, čeho jsou tihle hlučící kuřáci momentálně schopni, ale považovat na druhou stranu album za měkké a střízlivé by nebylo příliš odborné. Co do střízlivosti především, celou deskou se jako had proplétá pořádně dlouhý kouř.

 

kylesa

 

Novinka je totiž přehlídkou psychedelických výlevů, rockujících hitovek a co se myslím povedlo opravdu na výbornou, tak ryzí písničkovosti. Album přes své umírněné rozpoložení skvěle šlape, působí mimořádně dospěle a vyváženě. A když jsem zmínil jistou hitovost, tak ta v tomto servírovaném prostírání rozhodně není na škodu, ba naopak. Jde o lehkost, tvůrčí volnost a evidentní potěšení ze sebe sama. Prakticky co song, to melodicky zakalená rafinovaná hitovka plná výborných zeleninových řízečků do květinových batohů na nespoutaný trip. V mých očích z načtrnutých barevných zahrad nejvíce vyčnívají "Don't Look Back" a úvodní "Tired Climb". Každý si ovšem najde to své a v závěru stejně zjistí, že po čemkoliv sáhne, jen se utvrdí v tom, že celek drží pohromadě a zaručeně baví.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 25.11.18 16:10

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky