Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laceration - Demise

LacerationDemise

Sorgh27.7.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Je tu jeden silný začátek. Americká banda Laceration rozepsala svůj příběh a první kapitolu nazvala trošku nezvykle Demise. Pokud bych tímto stylem jednou dokázal šéfovi mrsknou rukavici do ksichtu, tak bych odešel s úsměvem. Naštěstí si to můj šéf nezaslouží a já zatím odcházet nehodlám, přesto mi tenhle styl demise připadá vzrušující.

Kapel s názvem Laceration je hned několik, my se ale bavíme o té z Kalifornie, která nemá štěstí na bubenického mistra. Od svého založení roku 2006 se jich vystřídalo pět, a tomu se nedá říct jinak než smůla. Rošády samozřejmě proběhly i na dalších postech, ale stolička za hrncema jasně vede. V kapele to asi nebylo personálně snadné, o čemž taky něco napovídá to, že debut vychází až letos. Ale je to tu a jdeme se na to podívat.


Demise je přímočará deska, která se nemaže a rázně střílí góly. Agresivní zvuk vyvěrá z trashmetalových katakomb, ve kterých se převalují roztrhaná torza. Laceration jsou mile starosvětští, nalévají si panděra z historických studní, kde se mísí mrtvá voda death metalu s vyhozeným harampádím. Celkový dojem nás svádí mezi individua oblékající džísky plné barevných nášivek a mající dlouhé řepy. Tedy mezi typické metloše, co se na plešaté kolegy stále dívají trošku nedůvěřivě. Tepovka je vysoká a neochota zpomalit očividná. Zatímco nám neurvalé tempo masíruje zlenivělé zvukovody, ti dříve narození se vracejí o hezkých pár let zpátky, kdy revolta ještě znamenala nemalou dávku odvahy. Album svým věkem klame a naprosto ignoruje současné trendy.  Ozvěnou se vrací kvílení lenivých sól, která se linou z kytar mezi špinavými rify. Drnčivý zvuk zaobaluje celé album do starého županu, jemuž z děravých kapes vypadávají rozcumlané bonbóny pochybného stáří. Naštěstí víme, že vše je nové a jen si to na starobu hraje. Ale je to uvěřitelné.

 

 

Demise je o nekomplikovaném masakru a jako takové se nevnucuje přehnanými detaily. Je těžké vybrat silnější moment, protože album je vyrovnaná sbírka skladeb, které jakoby se od sebe chtěly lišit co nejméně. Je lepší o něm moc nepřemýšlet a brát ho jako demoliční celek, který během čtyřiceti minut provede komplexní výplach dutin. Motivy jsou si navlas podobné, melodie se liší jen v prohozeném pořadí tónů a v rytmu není rozdíl žádný. Ani zpěvák se nepokouší o experimenty a zůstává zachroptěn stejnou dávkou hlenů. Nabízí se nám tak jedna z mnoha možností jak si užít slušný nářez za málo snahy a člověk se nemusí bát dlouhodobých následků.  


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jirka D. / 26.11.21 8:04

Já mám vždycky pocit, že když někdo začne posuzovat recenze ve smyslu "debilní recenze, protože není v souladu s mým názorem, a naopak", zažívá nějakou psychickou nepohodu. Nikde není psáno, že to vidíme líp než v zahraničí a ve Sparku, je to prostě náš názor, v tomto případě můj. Neboli je to subjektivní pohled na desku, který nemusí být v souladu s vůbec ničím. Pokud se Ti Moral Hygiene líbí, je to v pohodě a určitě Ti nebudu psát, že na to máš debilní pohled. Za mě je ta deska vysloveně trapná, což je ještě horší než špatná. Jourgensen se stylizuje jako klaun a jako takový je bohužel lehce k smíchu ... ale opět, nemám problém s tím, že to někomu připadá zajímavé, nápadité a nevím jaké. Nepotřebuju někoho nazvat debilem jenom proto, že má na to jiný pohled než já.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky