Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laetitia In Holocaust - Fanciulli D´Occidente

Laetitia In HolocaustFanciulli D´Occidente

Sorgh4.12.2025
Zdroj: bandcamp, youtube
Posloucháno na: PC, mobil
VERDIKT: Tohle je black metal seroucí na žánrovou přísnost. Absorbuje do sebe přiměřené množství jiných vlivů, ale přitom zůstává pěkně nabroušený.

I přes opakované tvrzení říkající, že v hudbě už bylo vymyšleno vše, se občas objeví vlaštovky prokazující opak. Že se žánry stále dokáží nějakým způsobem vyvíjet. Nejde o revoluční počiny bořící zažité pravdy, ale někdy se opravdu povede umíchat dílo natolik zajímavé, že o něm musíme přemýšlet. Takto mě oslovila kapela Laetitia In Holocaust, která hraje hodně neobvyklý metal. Tito Italové se dívají na black metal očima člověka probuzeného z komatu. Nové obzory v živých barvách, staré pořádky viděné novýma očima. V jejich případě nejde o tradiční black ve známém aranžmá. 

 

Pojďme zpět do roku 2024 a zaměřme se na jejich páté album nazvané Fanciulli D´Occidente, jehož obal toho moc nenapovídá a nabádá posluchače k co nejrychlejšímu odhalení. Ostrá bruska na úvod vzbuzuje patřičný respekt, ale během necelé minuty je patrné, že pedál akcelerace ztrácí přímý tah. S potěšením přicházím na to, že nejde o fádní hoblovačku ani nějakou výstřední šílenost, ale že dominující metalová jízda lehce koroduje pod tlakem jazzových vlivů a rockové otevřenosti. Nejen díky italskému původu se vynořuje stín avantgardních géniů Ephel Duath, kteří však šli se svými experimenty mnohem dál a slovo metal nahlodali na samu dřeň. ''Laeticiové'' zůstávají nohama víc ukotveni v zemi a přísahají na black metal s poctivým charakterem, který drobné experimenty ustojí a zachová si svoji ostře řezanou tvář.  

 

Podobnost s Ephel Duath není ryze hudební, vidím ji spíš v podobné odvaze sypat do metalových riffů různé vyhrávky a místy žánr zcela opouštět, třeba právě do zmíněného jazzového hájemství. Divoké předěly, razantní změny tempa nebo vybrnkávané pasáže na akustickou kytaru, to vše dělá z alba napínavou jízdu pod černým světlem pentagramu. Spousta tradičně pojatých blackových pasáží mrazí jako skandinávská noc, do jiných vstupuje složitější rytmika nebo klávesové party, a všechny dokazují skladatelskou odvahu a otevřenost. Kytarová hra mi v melodičtějších momentech připomíná norské In Vain, kteří se také nenechají dvakrát pobízet k rozehrání nadpozemsky hezkých pasáží. Na black metal je zde netradičně vytažená basová linka, která si kromě základní podpory rytmu troufá na různá preludia a dere se do popředí. Hlavně ona má podíl na jazzovém feelingu některých pasáží a její bručivý zvuk je velmi dobře slyšet. 


Tohle album je věrohodný originál, jehož síla není ani v brutalitě, ani v hlučnosti nebo šílenství. Kapituluji pod jeho komplexností a pod dojmem, že jeden aspekt podepírá druhý, ač může být z jiného soudku. Některá avantgardnější díla jsou rozháraná a jejich smysl chápe jen jejich tvůrce. Tady vše nádherně lícuje a dává smysl. Převážně metalové dílo se slušně syrovými kytarami se nestydí otřít o post-metal, zklidnit se v akustickém zamyšlení nebo uvolněně zajamovat. Tohle je smysluplná metalová fúze.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky