Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Laments Of Silence - Restart Your Mind

Laments Of SilenceRestart Your Mind

Jirka D.28.12.2010
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC
VERDIKT: Jednoznačný produkt metalové módy, která si žádá trochu rychlé a tvrdé agrese, drobet melodií, klávesovou auru, „kvalitní“ zvuk a přiměřený obal. Spotřební zboží určené pro každého s nádechem kýče, který lze poslouchat i při vaření krupičné kaše.

Dnešním povídáním zamíříme na jih, do teplých krajů španělských. Tam v roce 1995 vznikla a doposud působí kapela nesoucí název Laments Of Silence a jestli jste o ní stejně jako já ještě neslyšeli ani jednu metalovou pomluvu, není se ani moc čemu divit; za těch patnácte let zvládla tato parta poměrně málo. Kromě běžných personálních změn lze k historii kapely přičíst jedno demo z roku 2003, jedno EP o tři roky mladší a pouze jednu velkou studiovku z letošního roku. Kdo by čekal, že se za ty dlouhé roky v hlavách muzikantů hromadily hudební nápady, nové variace a světlo metalového světa spatřila našlápnutá nahrávka inovující všechny naše pohledy na soudobou muziku, bude zklamán stejně jako já a po něčem skutečně kvalitním se doporučuji poohlédnout jinde.

 

Album Restart Your Mind vyšlo u My Kingdom Music letos v únoru a nabízí celkem devět skladeb o celkové délce 40 minut. Oficiálně uváděné žánrové zařazení hovoří o death metalu, ale přídavek melodic bude minimální nezbytnou okrasou, mám-li se s tímto dílem nějak rozumně vypořádat. Klasický death na této nahrávce nečekejte, tito Španělé se rozhodli vydat ve stopách již dávno prošlápnutých kapelami typu In Flames a neriskovat svou vlastní kůži vytvořením něčeho svojského. Sázkou na tuto obehranou jistotu dokázali vyprodukovat album, které nepřináší mnoho pozitivního a které pouze zapadá mezi ostatní hromadu podobného materiálu s lákavě znějícím přízviskem melodic death metal. Jednotlivé písně jsou si podobné jako vejce vejci, jsou narýsovány přesně podle stejné šablony a pokud si tuto desku nenaposloucháte hodně dobře, zcela určitě se budete ztrácet v pořadí. Rádoby tvrdý  a agresivní death podpořen dosti rychlými bicími je střídán euforickými refrény, které jsou chytlavé, příjemně poslouchatelné a často jako vystřižené z melodických pasáží Fear Factory. Podobnost k této americké partě není vůbec náhodná, přítomnost kláves dává celé nahrávce podstatně jiný, industrial-zvuk, který možná nebudete mít rádi. Když už jsem se zastavil u zvuku nahrávky, rovnou uvedu, že v něm vidím největší problém desky. Doba digitalizace dospěla hodně daleko a bohužel alba jako Restart Your Mind jsou toho přirozeným následkem. Tak digitálně přepracovaný a vyčištěný zvuk jsem snad ještě neslyšel ... je až křišťálově vybroušený, zvonivý a dokonalý tak, že mi za chvíli začalo pískat v uších. Kdepak, tudy cesta (doufám) nepovede.

 

Pokud se nějak překlenu přes zvukový propadák, album jako takové celkem zabírá, skladby jsou sice jedna jako druhá, naprosto neoriginální, se stokrát obehranými postupy a riffy, ale jedou jedna za druhou na stále stejné úrovni, žádná vata (pokud se neshodneme na označení „vata“ pro album jako celek) a deska se tak stává v těchto intencích dobře poslouchatelnou záležitostí. Z uvedených příčin se nemá cenu probírat jednotlivými písněmi, devaterým zopakováním stejné zaklínací formule bychom se ničeho nedobrali.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky