Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Last Influence Of Brain - Insomnicons

Last Influence Of BrainInsomnicons

Victimer26.2.2020
Zdroj: CD digipack // promo od labelu
Posloucháno na: notebook / minivěž / industrial flow
VERDIKT: Husté rytmy a futuristická tíha analogového zvuku zlověstně tančí hlavou a nutí se zamyslet. Návrat LIOB se povedl.

Na řadě je elektronika, těžká na pohyb po parketu a těžká na strávení. Pulsující, bodající i výpravně tajemná. Zesilující signál z objektu přerušené výroby, kde místo nové linky instalovali stroboskopy pro surové party. Na řadě je EBM pokropený živou vodou, v tomto případě soundem, který celý restart symbolizuje. Industrial floor spojující rez a vášeň, stará škola s novým zápalem. Slovenská formace Last Influence Of Brain (dále LIOB) vznikla v roce 1999 a do roku 2009 vydala tři alba. Tento normální stav je později narušen a členové kapely se věnují jiným aktivitám. Ty hudební jsme krátce zaznamenali i u nás (Samhain).


Slovenská EBM scéna razí cestu, umí diktovat svoje podmínky a držet se v popředí. Překvapení? Pro toho, kdo ji sleduje a má aspoň částečný přehled, určitě těžko. Návrat LIOB po více jak deseti letech beru jako znamení, že pramen inspirace a nadšení nevysychá a vedle Terminal State, Kifoth nebo Samhain se ozývá další mechanismus schopný vlastního života. Navíc tahle scéna není zas tak narostlá, jako by se na počet projektů mohlo zdát. Lidé ze Samhain jsou úplně ti stejní, kteří se rozhodli probudit z věčného spánku LIOB. Drží při sobě, tvoří a komunikují.

 


Novinka LIOB je spojením elektro brutality, atmosféry a smyslu pro sound jako takový. Smyslu pro detailní rozbor, skládání mnoha zvuků a vrstev v jeden temně průmyslový celek. Syrově neúprosný i těžce náladový. Spirála zvuků spuštěná ve víru podprahových vnímání, kde pulsující soukolí pohlcuje potřebu se zastavit. Když si tělo žádá odpočinek, je vystaveno stísněnému mručení, pár experimentům a příkazu vydržet tlak do konce. Je to totiž tlak, co tohle album žene vpřed.


LIOB model 2020 jsou androidy parketu, hustější a intenzivnější elektrárnou na emoce. Ty jdou víc pod kůži než v minulosti a je to nakažlivé. Virus LIOB se šíří. Navíc od roku 2009 uběhlo víc než deset let a v mezidobí pod rukama členů LIOB prošlo kvantum materiálu, jehož důsledkem jsou nabyté zkušenosti a pohled na věc trošku jinýma očima. Je to přirozené. Když se navíc na postu masteringu objeví jméno Kena Marshalla, který se studiově podílel na albech Skinny Puppy a FLA, je úroveň smyslu pro detail nastavena ještě o něco výš. Slovensko-kanadská kooperace v přímém přenosu, tento pohled na nahrávku z hlavy dostat nelze.


Insomnicons je to z alb, které mi po všech poslechových seancích neřeklo vše a neztratilo při tom nic na své přitažlivosti. Pořád je tam něco, co jsem ještě nemohl unést, což na druhou stranu rozráží vtíravé nucení se do mé pozornosti. Zvědavost je probuzena a ona vše řídí. Nemusí se mi líbit vše, což se i děje, ale hlava vnímá jedno - permanentní intenzitu. I když se na chvíli povolí, děje se uvnitř pořád něco nehezky tvarujícího představy (za všechny Khonsu s bezelstným orientálním motivem, naoko uspaná temnota Broken Moonster nebo zvukově narušená Necroptica).

 


Studovat detaily je jistě záslužná činnost, ale většina z nich mi stejně vypluje naproti, aniž bych se potřeboval dvakrát zhluboka nadechnout, přičemž to stejně tak není deska na jeden, dva zátahy. Jen pokud se člověk v podobném spektru elektroniky pohybuje, má situaci ulehčenou. Ta permanentní intenzita je vytažena vpřed tracky jako jsou robotický marš E-sylum, nebezpečně chytlavá Idolatry nebo Binarea, kde již tak tuhý sound žene kupředu kytara. Tady není nač čekat, tady se to hrne.


Novinka je pro mě spíš albem, který si drží svůj standard nad běžným normálem a drží si ho vlastně celou tu dobu, co jej mám nablízku. Od prvního poslechu po ten poslední. V tom bych viděl tu skrytou záludnost, absenci prvoplánovitosti. Jako když si odpíráte něco akutně nezdravého čemu nejde odolat a vyzkoušet to. Pořád je to androš jako řemen, hudba pro pár nadšenců. Ale po čertech výživná a v mých očích asi to nejlepší z elektrického ranku Aliens production vůbec. V tuto chvíli určitě jo.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky