Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ať se snažím, jak se snažím, nikde se o běloruských Łatanu nijak zvlášť nepíše, nemluví. Kdyby mě před dvěma roky na tento velice zajímavý projekt neupozornil tehdejší kolega z Unholy Pagan Fire, Simach, bezesporu přiznávám, že by Čorny manalit unikl mé pozornosti. Tak se jmenuje nádherný debut Łatanu. Łatanu je banda z Minsku, poskládaná mimo jiné z členů působivých černokněžníků Pestilentia, Niezgal, nebo třeba Blackness. Kapela existuje cca šest let, jsou podporováni trve vydavatelem Thou Shalt Kill! Records (pod jehož záštitou najdete nejeden poklad černé scény) a právě jim vychází druhé album Eon Hora. Je nahrané ve stejné sestavě, která nahrála debut, má stejný počet skladeb a v podstatě je i stejně dlouhé. A opět je vydané u TSKR.

Rukopis Łatanu od začátku nezapře vlivy ostatních kapel, ve kterých se členové objevili, nebo jsou tam doposud. Čorny manalit je sbírkou krutého blacku se silnou porcí melodií. Ty svojí náturou samozřejmě nevybízely k tanci a poslechu, spíše pomáhaly nést atmosféru tajemného debutu směrem k posluchačově mysli. Eon Hora je velkým posunem kapely směrem k větší intenzitě a v podstatě i originalitě. Jestli se to tak dá vůbec říct. Nutno podotknout, že ruku v ruce s větší syrovostí a silnějším důrazem na sypačky, ubylo chytlavých melodií. Respektive příjemných melodií. Łatanu je nadále potřebuje ke svému výrazivu, lyrika i stavba kompozic ale nikoho nikam nevede, neposunuje, každého srazí a rozmetá.

Ač jsou Łatanu stále totálním undergroundem pro TRVE maniaky, zvuk Eon Hora stejně jako v případě Čorného manalitu, nenese patinu lo-fi, ale je snesitelný i neortodoxnímu posluchači. Kytary mají nejen zajímavou barvu, ale je znát, že si kapela našla vlastní cestu, kterou už nenásleduje nikoho a nic z minulosti. Společně s basou tvoří vyvážený tandem. Bicí jsou ovšem na můj vkus příliš nahoře. Jakmile se spustí blasty (a to je skoro pořád), přehluší skoro všechno ostatní. Stále je tedy prostor pro zlepšení. Je-li vůle, jde všechno.

Łatanu jsou dokonalou ukázkou, jaké poklady ukrývá undergroundový svět. Tato kapela by (kdyby chtěla) mohla obrážet festivaly po boku blackmetalových es a sklízet uznání. Jenomže stejně jako jejich label miluje i kapela pouze underground, protože dle slov majitele TSKR v kterémsi rozhovoru na této scéně neexistuje přetvářka. Její kapely, vydavatelství i fans nejsou neseni trendy, penězi, ale jsou věrni až za hrob. V mnohém má pravdu ten pán… Łatanu svým umem a schopností přijít s výborným riffem v klidu strčí do kapsy i daleko věhlasnější interprety, o kterých se mluví pouze s uznáním. Za Łatanu mluví jen a jen muzika a ta je výborná.