Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lead Into Gold - The Sun Behind The Sun

Lead Into GoldThe Sun Behind The Sun

Victimer6.9.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Paul Barker jako potencionální vůdce vyřazených strojomantiků, post gotických fňukalů a dozorců starých dobrých časů husté elektroniky.

Paul Barkera jsem měl vždycky radši než strýčka Ala. To jen tak pro pořádek. Vždycky mi přišlo, že strejda toho moc nakecá a být ten druhý v pořadí je tak nějak lepší, protože většinou prudí ten první a číslo se dvě se lépe snáší. Navíc Paul Barker je sympaťák k pohledání. Tak či tak, Ministry v tomto složení ve mně zanechali tak výraznou stopu, že jsem byl prakticky ukázkově nasměrován do míst, odkud lze s maximálním zalíbením vstřebávat tu hnusnější než běžně snášenou hudbu. To jim budiž navždy přičteno ke cti.


Paul Barker se k Ministry připojil během turné k desce Twitch a poté se stal nedílnou součástí industriálního monstra. Jeho jméno je podepsáno pod ty nejzásadnější alba a když odhlédnu od domovské kapely, byly to i různé boční projekty, které měly smysl a stylově chycený protiproud k těm hodnějším interpretům. U Wax Trax! to tenkrát holt byla dobrá společnost. Stačí vzpomenout na Revolting Cocks nebo třeba PailheadLead Into Gold je ovšem čistě Barkerova záležitost, které se rozhodl vdechnout život na konci osmdesátek. Během pár let vyšlo album Age Of Reason, vyšlo taky pár menších nahrávek a pak šlo všechno k ledu. Nebyl čas, prostor, možná nebyl ani smysl solit v záplavě dalších ještě tento projekt. Paul se jej rozhodl znovu oprášit až letos a výsledkem je nové album The Sun Behind The Sun.


Je to v podstatě mile nekompromisní záležitost. Živená neživou hudbou nostalgie a spojená s dneškem, protože dnes se sluší takřka všechno. Kdo tam slyší ozvěny tehdejšího přerodu Ministry z novoromantického tělesa na těleso zvrácené, možná nebude daleko od pravdy. Své by si mohl najít také ten, který nepohrdne pokrouceným světem post punku, vzteklým EBM nebo elektronickým undergroundem, kde mísí všechny možné vlivy, aby byla na povrch vyplivnuta surovější verze uhlazeného alba, kterému nechybí melodie, nadhled a duše punkera. Na The Sun Behind The Sun lze najít vše vyjmenované, na to dám krk.

 


Paul sice není zrovna velký zpěvák, jeho hlas je letmo prohnán efekty a je to vlastně takový zastydlý vokál, který je zastrčen v pozadí a hudbu jen doprovází, než aby se držel v popředí a dělal ramena. Ale přesto má své charisma a oblíbil jsem si ho. Lead Into Gold ale není ani tak o zpěvu, jako o navození speciálního prostředí, kde hraje prim strojařina pro pokročilé harcovníky, aby nezapomněli odkud kdysi vítr vál a že je dobré si jej pořád nechat prohánět kolem hlavy. A křenit se u toho.


Na The Sun Behind The Sun lze najít gotikou načichlou romantiku, ale taky staré industriální klima hozené do dramatičnosti a atmosférické ozvěny ne nepodobné zkroceným a do rozporu ke starobě hozeným Fear Factory (These Unknown). Všechno jsou to vlastně takové zapškle disonantní hitovky, stejně jako většina ostatních. Vždyť taková We´ll Take Tomorrow je vyloženě jízda, kterou kontroluje pár poničených zvukových výlisků mimo šablonu. Těžko se vyjadřovat jinak i k následující No.3 vs No.1 působící o něco mírumilovněji, ale uvnitř je pořád ten tlak a necudně trhlá revolta, co smrdí průserem, když se zdá, že je všechno okej. Paul Barker je prostě duší elektro punker, vždycky byl a bude.


A The Sun Behind The Sun je deska, která to naplno dokazuje. Je vážně skvělá. Kdo má rád, když ho milá u hlazení tváře jemně pokopává do pozadí a potrpí si na industriální muziku stříklou smutnými obrysy za okny fabriky, tomu může býti velmi dobře po těle. 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Honza / 25.11.18 16:10odpovědět

Ty jo, tak můj oblíbenec Paul Barker vydal nový Lead into Gold... No, vždycky jsem ho měl rád, kromě Ala zásadní člověk v Ministry. Po jeho odchovu 2003 se Ministry zhoršili (dočasně). Starý Lead into gold se mi líbí, stejně tak Paulovo projekt Flowering blight, ale už jsem to neposlouchal léta (zaímco Ministry de fakto denně). Paul byl součást skupiny USSA, což mi nebavilo, slušný songy ale byly na Paulově kolekci Fix this. No a The sun behind the sun? Ještě to nemám až tak naposlouchaný, ale už na začátku mi zarazily poměrně archaický postupy a téměř absence kytary. Deska mi celkově připadá kvalitní, super bubny a baskytara (jak jinak), ale za vysloveně skvělej song považuju jen titulní věc, jinak je to v pohodě, ale nenadchne mě to... V porovnání s poslední deskou MInistry Amerikkkant je Sun behind the sun v jiném stylu, v něčem i lepší, ale celkově horší. Pro mě tím pádem vedou Ministry i bez Paula, protože Al vydal od Paulova odchodu 6 alb Ministry, z nichž by se dala vybrat celá řada výborných songů. Ale co mě v poslední době hodně zajímá, je, že se kluci znovu zkamarádili a plánujou spolu po 15 letech psát novou muziku. Což je už léta můj sen. Al jako hlavní skladatel a Paul jako intelektuál v pozadí, kterej vytváří zajímavý zvuk a přidává do Ministry svým skladatelským vkladem takovou citovější atmosféru. No a jeho baskytara, to nemá konkurenci, hlavně na Filth pig a Dark spoon. Ale jako solitér mě Paul vysloveně nepřesvědčil, taky ten jeho nevýraznej vokál celou desku neutáhne. A ta staře znějící elektronika? Asi by byla v pohodě, kdyby tam bylo ještě něco navíc...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky