Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí
Les Discrets - Prédateurs

Les DiscretsPrédateurs

Symptom31.5.2017
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Creative GigaWorks T40
VERDIKT: Fursy otočil list a již potřetí potvrzuje, že není malých rolí v životě ani v hudbě. Podle mého soudu mu však pomyslný hattrick unikl, byť jen o vlásek…

Po pěti letech od vydání poslední řadovky Ariettes Oubliées (2012) se o slovo hlásí francouzští melancholici Les Discrets, kteří se po dvou vynikajících deskách rozhodli vychýlit kormidlo z dobře nastaveného směru a překvapit tak posluchače novým konceptem. Uplynulo mnoho vody od osm let starého debutního splitu s Alcest, kde prvně vyšla píseň Song For The Mountains ještě jako pracovní verze, ale typický rukopis se vší jeho svěžestí stále nevybledl. Jsou zde všechny dobře známé ingredience Fursyho stylu a opět se pracuje s tématy jako čas, příroda a život. Přibyl nový bubeník Jean Joly, s aranžemi outra Lyon - Paris 7h34 pomáhal Neige a i tentokrát zazní nenápadný hlas Audrey Hadorn. Zatím je vše, jak má být…

 

O vizuální podobu se postaral britský výtvarník Chris Friel a nemálo tak přispěl k záplavě inovací, které mohou nepřipraveného posluchače zanechat na pochybách. Ano, skladbám trochu chybí výraznější kovová příchuť, která na prvních dvou deskách vždy číhala v záloze. Dnes je výkonná moc především v rukou indie rocku, trip-hopu nebo prvků filmové hudby 70. let a je otázkou, jestli od kapely vyžadovat, aby donekonečna sekala další Septembre Et Ses Dernières Pensées (2010) jako Baťa cvičky. Myslím, že Prédateurs snese srovnání s přístupem švédů Tiamat, kteří svým veledílem A Deeper Kind Of Slumber (1997) také vrazili vidle do obav z vystoupení z komfortní zóny. Krok novým směrem, jakkoli se může zdát nesprávný, oceňuji a je celkem jedno, zda se v budoucnu ještě zúročí nebo jen posílí exkluzivitu raných nahrávek. Důležité je, že odvážné myšlenky a vůle je uskutečnit vyústily v dokončený projekt.

 

Hudbu jako stvořenou pro pozdní večery a chvíle přemítání o smyslu života výborně reprezentuje svižná trojka Les amis de minuit, ta se poslouchá sama. Podobnou službu zastane i Rue Octavio Mey s tím rozdílem, že se hudebně točí v bludném kruhu. Fleur des murailles staví na minimalistické kompozici podpořené texty Victora Huga a paradoxně nejemotivnější je intro Prédateurs s mluveným slovem. Zbytek alba tu a tam zazáří příjemnou melodií, osvěží dobrým vkusem, ale celek až příliš holduje žánru „easy listening“. Na cestě blíž k mainstreamovému posluchači splétají Les Discrets temnotu s nadějí unikátním způsobem, ale už zdaleka ne tak chytlavě jako dřív.

 

Co ještě dodat? Přešlapovat na místě, zírat do tmy a hledat v ní obrysy umí každý. Les Discrets se nebojí, a proto vydávají sebevědomé album zakalené ohněm zkušeností. Metalové přesahy vyloženě nechybí, ale stesk po nich může být veliký. Pesimista ve mně cítí tu „prázdnotu“ po třetí minutě Vanishing Beauties jako nenaplněný příslib gradace, ale optimista dobře ví, že tisíc lidí má tisíc chutí. Pokud jde o staré dobré časy, hezky se na ně vzpomíná u šesté Le Reproche nebo sedmé Les jours d'or. Na druhou stranu uznávám, že na výstižnosti poznáš mistra a přesně to mě nutí znovu polykat další minuty té lepší části nových Les Discrets…

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Honza / 27.12.16 10:51

Dobře napsaná recenze, sice si myslim, že není zcela objektivní, ale tohle hodnocení si Michael Kocáb zaslouží, protože mi naštval. Měl jsem z alba přesně stejné pocity (ze začátku), ale protože mam Michaela rád, tak jsem to album cca týden intenzivně poslouchal a změnil jsem názor. Hudebně si myslim, že je to nabouchaná progresivní hudba, ale texty jsou strašný a většina vokálů mě irituje. Dále nechápu (přesně jak píše recenzent) opravdu některé zbytečné ingredience alba jako např. 3 minuty! trvající úvod jinak pak výborný skladby chaos. Atd. Myslim, že geniální skladatel se projevuje nejen tím, co na album dá, ale taky tím, co tam nedá. Takhle mi to připadá jako bych poslouchal Beethovenovu Devátou k reklamě na hajzlpapír, nebo jako kdyby někdo na Výkřik od Muncha přimaloval košík velikonočních vajec a králíčka. Ale co s tim? Michael by potřeboval producenta, kterej by ho korigoval, protože tohle už je chronickej problém a spíše se zhoršuje (Zakyslík..., Pražský Výběr 2..., Abstrakt). Deska Aftershocks byla natočena za pár týdnů a protože jsou tam anglický texty a byl jasně danej styl, tak se velmi povedla. Hudební svoboda neznamená, že se dá splácat dohromady spoustu kravin s výbornou hudbou a divit se, že to pak není kladně přijatý....

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 2.6.17 8:38odpovědět

A já si říkal, že mě nudí jen proto, že se mi tato kapela nelíbila nikdy. Dřív hlavně kvůli zpěvu a tentokrát mě nebavilo nic. Cítil jsem jakési pozlátko, něco někde tam... ale nedohlédl jsem... nezahlédl...

Jirka D. / 1.6.17 21:09odpovědět

Hmm, nuda i u mě. Poslechl, vymazal, zapomenul.

Ruadek / 31.5.17 9:13odpovědět

Pro mne zoufale nudná deska. Bez nápadu, opět slabě nazpívaná. Snahu někam to směřovat cítím, ale to je asi tak všechno. Ukázkový příklad toho, jak vítězí vizuální pojetí nad obsahem. Fursy je lepší kreslíř a performer než muzikant a zpěvák.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky