Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Ah, on velký a zkažený kralevic temnot se vrací! Ve víru všeho vodstva tajemných slují, závrtů a propadání se do bezedných hlubin. Když o tom tak přemítám, Leviathan by vlastně dost dobře mohl být jedním z průvodců po jeskynním systému Moravského krasu. Pán chladné temnoty, Punkevní Velmistr. Příště musím být ostražitější a zkusím ho lépe vystopovat. Jak je již pár let známo, konkrétně tento Leviathan je schován za civilní podobou jistého Jefa Stuarta Whiteheada (Wrest), kterému táhne na pade a pořád má problémy se světlem a pochopením všech dobrých lidí, a proto se stále obrací zpět do tmy, disharmonie a zvrácené produkce podzemního šílenství. Zastavme se tedy u jednoho ze skalních převisů v podmáčeném Oregonu a hledejme vstup do nitra Země.

Wrest si dal opět na čas, což v tomto případě není úplně na škodu, neboť poslední nestrávené zbytky "True Traitor, True Whore" ještě kopírují vzor na seprané košili a není to vážně hezký pohled. Dnes by mělo být vše stravitelnější, přehlednější a mohutnější, protože pod produkcí desky je podepsán Billy Anderson (ve studiu makal např. se Swans, Brutal Truth nebo Neurosis), což ale ve výsledku není zrovna přesvědčivá pravda. Jistě, změna je znát a zmíněná mohutnost také, ale Wrestova tvorba zkrátka nedovoluje podlehnout ideální temné hudbě. Ta jeho musí bolet, musí být těžká, hnisavá a nepříjemná na jakýkoli opakovaný poslech. Myslet si na evidentně mírnější otok hlavy je tak poněkud bláhové.

Poslech novinky je věčným soubojem honosně vystavěných pasáží s vyšinutou disharmonií, kde zdravý rozum odplul hluboko do podzemí a hledat jej je marná snaha. Pocit, že je "Scar Sighted" skutečným posunem a zmírněním špinavé urputnosti přesto v člověku zůstává a neustále ho v sobě omílá. Silné povahy namítnou, že tomuto albu něco chcíplého na kraji podzemní řeky chybí, ale to stejně tak chybí albům předchozím ve vztahu k novince. Co zůstává, je podstata Leviathan, a to je to opravdu důležité.

Směs blackmetalové agrese s pár zjizvenými experimenty a množstvím protichůdných myšlenek, to je recept na ideální rande s Leviathan. A to znovu není (a ani nemůže být) dostaveníčkem na pár milých večerů, protože tahle hudba je o hodně speciálním rozpoložení a dobře plánovaných návratech. A nakonec i tohle album řekne, že Wrest je pravý podzemní tvor, který ví jak provést spletí chodeb a nedostupných komínů. Žádný povrchní průvodce, jehož pár vět vypuštěných do luftu zapomenete ještě dřív, než je dořekne. Wrest, to je kvalitně zanícený dacan a mrzká existence, která to umí dát pocítit. Ať už bude váš pocit z jeho novinky jakýkoliv (a věřím, že v mnoha ohledech výraznější jak v minulosti), je třeba si pořád dávat pozor kam šlapete, cesta je zlá a Země se třese.